Krakistán

problemy s tím mají hlavně konglomeráty
naslibují že po letech dostanete víc a víc a za další roky zase víc
proto se snaží po dvou třech letech vás vyštvat

Celkem úsměvný názor. I když záleží o jakou pozici jde. Zrovna u nás se zaučují noví zaměstnanci zhruba 10 dní. Firmu to stojí peníze. Zaučovatel zaučuje, místo aby se plně věnoval svojí práci a zaučující nic nevydělá. Potom mají normy a je úplně jedno jestli jsou tam tři roky nebo dvacet let. Ze začátku nestíháš a potom získáš takovou rutinu, že se čtvrtinu pracovní doby díváš na televizi. Znám to na vlastní kůži, protože jsem u sebe dělala kdysi na brigádách ručo fučo. Takže to takhle neplatí plošně… A hlavně je všude o nové zaměstnance nouze. Spousta z nich to po několika dnech vzdá. Taky jsem prvních 14 dní lítala kolem linky a málem nestíhala. Běžně obsluhuje jeden člověk úplně na pohodu dvě.-)))

jde o to že KAŽDÝ člověk který je někde už moc dlouho dva roky, čtyři roky... tak to začne prostě flákat a nedodržuje všechno co se mu nařídí protože už zná fígle jak něco neudělat a něco si urychlit a něco porušit aniž by se na to přišlo
jestli něco fakt nenávidím a vytočí mě tak když chci nechat vyhodit nějakého flákače a oni mi řeknou... neee.. toho neee. ten je tady už roky

Na to jsou psychologické fígle.-) Nikdo by neměl mít pocit, že tam bude navěky. Nakonec tam nemusí být ani manažer a dokonce ani majitel.

Druhá možnost místo strachu je spravedlivý přístup, vnímat zaměstnance jako své spolupracovníky, umět odhadnout lidský talent a zaangažovat každého pracovníka nejen na zisku, ale i na ztrátě, jako to měli nastavené Tomáš Baťa a jeho bratr Jan Baťa ve svých podnicích...Baťové věděli, že dobrý zaměstnanec je spokojený zaměstnanec..­.Jejich hospodářský model moderního řízení podniku se dodnes vyučuje na vysokých školách....Je účinnější, než čistě kořistnický model postavený na strachu a represích.

Když zaměstnáváš několik desítek lidí, tak OK. Potom už ztrácíš přehled. Nejhorší práce je s lidmi.-) Proto máme každé pondělí ráno desetiminutovku. Máme tady takovou zakázku, která musí být hotová v takovém termínu. Dáme to i za cenu přesčasů? Když ano, tak budou štědré prémie, když ne, tak budeme v prdeli. Motivovat lidi a hlavně jím dát minimálně to, co jim slíbíš… Když mají zázemí, tak máš i loajální lidi.

"Participativní princip (nebo také participace) je založen na aktivním zapojení lidí do rozhodovacích procesů, plánování a realizace změn, které se jich bezprostředně týkají. Místo rozhodování „o nás bez nás“ tento přístup podporuje spolupráci, sdílení odpovědnosti a zapojení různých perspektiv.Klíčové oblasti uplatnění participativního principu:

Participativní model práce, kde zaměstnanci sdílejí odpovědnost a podílejí se na rozhodování.Hlavní přínosy participace:Vyšší efektivita: Společná opatření bývají lépe promyšlená a efektivnější."

Což samozřejmě platí především pro manažéry ale určitě ne pro výrobní dělníky.

Spokojený zaměstnanec by měl být ten, se kterým je spokojený zaměstnavatel, který ho umí ocenit jak pochvalou, tak i finančně… My si v práci všichni tykáme a řekla bych, že i tak nějak kamarádíme a to nejen v práci. Bavíme se bez rozdílu postavení a vzájemně se respektujeme. Pokud je to malá firma a majitel není debil, tak to perfektně funguje.

Jsi dost mimo, asi nikde neděláš, nebo tě odevšud brzy vyhodí.
Mnohé firmy si naopak drží použitelné zaměstatnce celá desetiletí, protože je to pro ně výhodné. Nemusí je nic učit a nemusí jim platit tolik peněz, jako nastupujícím mladým lidem, kteří neumí nic, ale chtějí a taky většinou dostanou víc, než staří a opotřebení, kteří tam jsou jen proto, že staré už skoro nikdo nikam nevezme. A firmy s tím počítají, že staří blbci jim tam budou makat za pár šupů do důchodu, nebo do smrti, záleží co nastane dřív.