Krakistán

Druhá možnost místo strachu je spravedlivý přístup, vnímat zaměstnance jako své spolupracovníky, umět odhadnout lidský talent a zaangažovat každého pracovníka nejen na zisku, ale i na ztrátě, jako to měli nastavené Tomáš Baťa a jeho bratr Jan Baťa ve svých podnicích...Baťové věděli, že dobrý zaměstnanec je spokojený zaměstnanec..­.Jejich hospodářský model moderního řízení podniku se dodnes vyučuje na vysokých školách....Je účinnější, než čistě kořistnický model postavený na strachu a represích.

Když zaměstnáváš několik desítek lidí, tak OK. Potom už ztrácíš přehled. Nejhorší práce je s lidmi.-) Proto máme každé pondělí ráno desetiminutovku. Máme tady takovou zakázku, která musí být hotová v takovém termínu. Dáme to i za cenu přesčasů? Když ano, tak budou štědré prémie, když ne, tak budeme v prdeli. Motivovat lidi a hlavně jím dát minimálně to, co jim slíbíš… Když mají zázemí, tak máš i loajální lidi.

"Participativní princip (nebo také participace) je založen na aktivním zapojení lidí do rozhodovacích procesů, plánování a realizace změn, které se jich bezprostředně týkají. Místo rozhodování „o nás bez nás“ tento přístup podporuje spolupráci, sdílení odpovědnosti a zapojení různých perspektiv.Klíčové oblasti uplatnění participativního principu:

Participativní model práce, kde zaměstnanci sdílejí odpovědnost a podílejí se na rozhodování.Hlavní přínosy participace:Vyšší efektivita: Společná opatření bývají lépe promyšlená a efektivnější."

Což samozřejmě platí především pro manažéry ale určitě ne pro výrobní dělníky.

Spokojený zaměstnanec by měl být ten, se kterým je spokojený zaměstnavatel, který ho umí ocenit jak pochvalou, tak i finančně… My si v práci všichni tykáme a řekla bych, že i tak nějak kamarádíme a to nejen v práci. Bavíme se bez rozdílu postavení a vzájemně se respektujeme. Pokud je to malá firma a majitel není debil, tak to perfektně funguje.