Krakistán

Třeba ho nějak nakládají ale jinak opravdu mě čpí kozinou. Jsem alergik třeba to mám jinak ale ani kozí sýry mi nechutnají.

Kozi maso nekupuji, jim vubec minimalne masa, ne kvuli zdravi, ale moc ho nemusim, ale kupuji si kozi syr, ponevadz jmi chutna a ma mene tuu, nez obycejny z kravskeho mleka. Osobne nepoznam rozdil.

Tady dělá jedna rodina kozí a ovčí sýry a nemají žádnou chuť. Když mám možnost, tak kupuji originál bulharský ovčí sýr, který je kořeněný a vynikající. Nebo slovenská bryndza i na chlebu s máslem je pochoutka.

Kozi syr jedi spis ti, co maji vysoky cholesterin, sice ho nemam, ale naucila jsem se ho jist , jinak mam radeji uplne jine a ze jich tady je vic, nez dost. Bryndzu jsem jedla poprve teprve nedavno...ja nejsem velky jedlik a labuznik uz vubec ne...davam prednost jednoduchym jidlum..

Já to doma střídám. Jednou něco lepšího a potom pro změnu třeba čočku s vejcem. Nejsem vybíravá, takže jsem všude vděčný strávník. Až na několik vzácných vyjímek jako je třeba rajská polévka s rýží.-))) Ale rajskou omáčku mám ráda. Sežeru všechno.-)

Rajskou polévku s rýží nemusím ani já jinak sním kdeco. Ale nemám ráda pizzu. Tedy tu, která se peče tady u nás. V Itálii, ve Francii nebo třeba v Chorvatsku je úplně jiná, přesto se bez ní obejdu. Ale když je hlad, sníst se to dá. Jo - kdysi jsem jedla opravdu dobrou pizzu - ve Zlíně, v centru, pod tím podchodem! Ani nevím jestli tam ta pizzerie ještě je protože vždycky centrem jenom prosvištím a pryč odtamtud! (ach jo - zítra zase do Zlína musím...)
Rajskou omáčku vařím, mám ji ráda - ale dávám do ní i jinou zeleninu a třeba jablka nebo cuketu - prostě co mně padne pod nůž

Pizzu si občas dám v jedné pizzérce v Žabinách. Ale raději dám přednost dršťkové nebo gulášové polévce s dvěma rohlíky. Ideálně doma vyrobené.-))

Brynza nebo bryndza?
Víte, jaký je mezi tím rozdíl?
Stejný jako mezi kočkou a mačkou.
Brynza je česky, bryndza slovensky

Ted jsem se docetla, ze ho pecou s rozmarynem, cesnekem a bilym vinem. Cesnek prehlusi kdeco.

Do kořenové zeleniny s pořádnou dávkou česneku se nakládá na pečení i pes nebo jezevec. Minimálně 14 dní a čím dýl, tím líp.

Psa bych nejedla nikdy a nikde, psy mam rada a prece nebudu jist kamarada...

Taky to nevyhledávám… když nevím že je to pes, tak si pochutnám. Když to vím, tak se tomu raději vyhnu.

Nebo nutrie. Velká dobrota, dokud jsem ji neviděla naživo.

Zatim mejhorsi, co jsem mela na taliri, byl pavouk asi tak dvacet sm v prumeru, znama si vzala Cinana a ten ho importoval primo z Ciny, jel pro neho na letiste, jednak mam pavoukofoii a pak bych to nespolkla...nemuzu jist ani vselijake morske plody..zvlast, kdyz na me koukaji z talire.

Vsadím svoje poslední boty, pokud bude pes dobře naložený, pozřeš ho a budeš si libovat, co je to za pochoutku. Já ho teda taky ještě nejedl, ale znám z vyprávění jednoho uvědomělého soudruha. Ještě, než dostal rudou knížku, žíl v bídě a živil se pouličními voříšky.

Pokud to nebudu vedet a budu mit hlad, pak to vyloucene neni...nejsilnejsi je preci pud zachovy...

Pes byl v českých zemích vždycky JATEČNÉ ZVÍŘE, stejně jako kráva nebo prase.
Změnu zavedl až Hitler.

Když jsem chodila na zemědělskou školu, museli jsme v rámci praxe chodit na týden na školní statek a tam "si hrát" na zootechniky nebo agronomy. Zaměstnanci nás měli poslouchat ale, pochopitelně, si z nás, študáků, dělávali prdel. Ředitelem tam byl ing. Nožička. Docela "ras" chlap, zaměstnanci se před ním třásli. Sice sídlo statku bylo v Tylovicích ale ani na farmách Na Hradisku nebo Dolních Pasekách si nikdo nebyl jist, kdy se mu objeví za zády: jezdíval na koni, zadem přes pole a najednou byl v kravíně nebo ve stodole a byl mazec. Na Hradisku badleli stálí zaměstnanci, rozvětvená (a "různě barevná" rodina Fojtášků. Jejich rodinné vztahy byly značně nepřehledné, dětí jako smetí a kluci už od 15 let zaměstnanci, těžko vzdělávatelní (ale o to sprostější)
...Jednou si mne předvolal ředitel školy: "Nožička má týden dovolené, odjel. Půjdeš na Hradisko jako zootechnik. Kdyby něco, tak Nožičku zastupuje pan Krhut!"
Málem jsem se rozbrečela: "Proč tam nejde nejaký ogar?? Mňa nebudů poslůchať!"
"Ty si s nimi poradíš!" měl ve mne (neoprávněnou) důvěru ředitel..
V neděli večer jsem přijela na statek a šla do kravína. Zaměstnanci mne už znali a o mé praxi věděli Ach jo... co bude ráno?
Ráno byl klid, všichni kmitali jak měli, usmívali se na mne, žádné připomínky ani vtípky.... podojilo se a měla jsem rozdělit práci na den. Zaměstnanci se sešli v přípravně krmiv v kravíně - a přinesli veliký pekáč s masem, ze dvou fošen udělali stůl, nakrájeli chleba - a - "Nejdřív se najíme! Máme pečeného zajíce, pojď si vzít!" Nedalo se nic dělat, musela jsem ochutnat. Pečínka opravdu výborná, zajíc velký, svalnatý, masa na něm bylo dost. Nechtěla jsem jim toho moc sníst, jenom jsem tak uždíbla: "Vem si víc, je toho dost!" Tak jsem si vzala ještě kousek a maso pochválila. Vtom jeden z kluků popošel k šoupacím vratům a šoupl a nima. A tam, na druhý díl vrat přibitá, visela krásně napnutá kůže z velkého mourovatého kocoura!! "Podívej se, jak byl ten zajíc krásný!!!"
Naštěstí jsem se nenechala ukolébat jejich ranní vstřícností a byla ve střehu, co si na mne vymyslí.
Podívala jsem se na vrata: "Hmmmm.... pěkný můrek!!" Otočila jsem se k pekáči, decentnost hodila za hlavu a začala maso rvát oběma rukama, ty nejpěknější kousky a cpala jsem si to do pusy, mastnota mně tekla po bradě. Žádný chleba! Jenom maso! a říkám si: "Tak, vy ku.vy, Sežeru vám to kdybych měla prasknůt!" Čuměli na mne, neschopni slova.....Za chvíli jsem už opravdu nemohla. Otřela jsem si mastnou hubu a říkám: "Zbytek si dojezte sami!!!"....
Tak báječný týden jsem tam neprožila nikdy! U mladých i starých zaměstnanců jsem měla respekt skákali jak jsem pískala ale jak jsem si ten respekt získala jsem se nechválila! Ono se to časem stejně prolátlo...

Přesně tak. Přirozený respekt si nelze vynutit👍