Píšeš docela obstojnou češtinou i když už žiješ nějaký pátek
jinde. Výraz thema mi však rve oči z důlku
Když je zatlačím zpět a přečtu si
celou tvojí zprávu, musím říci, že v podstatě máš pravdu

Me zase u slova tema chybi to h, pripada mi pak neuplne, vim ze, nekteri si mysli, ze to delam schvalne, ale neni tomu tak, je to spis sila zvyku, pisu jak to citim, pravidla jsem sice kdysi umela dobre, ale uz to neni ono.
Neúplné se to slovo musí zdát Řekům, případně většině anglosasů,
či germánů.
Čeští obrozenci si toto slůvko ponejprv také vypůjčili i s tím H, ovšem
jelikož jsme národ líný, každé ušetřené písmenko při psaní se
počítá, tak jsme ho prostě vypustili.

Jestli oni ti obrozenci netrpeli taky takovym upornym pocestovanim cizich
slov jako je to dnes s cizimi jmeny, to zas taha za usi me...Brigitte Macronova,
Sophia Lorenova , Marie Curieova... atd 
Mě taky. Přechylování hlavně cizích příjmení je směšné, leč tak
zní pravidla českého pravopisu.
Vonásková, nebo Nováková zní přirozeně, ale v případě těch
cizokrajných to trhá uši i našinci.
Jinak obrozenci napáchali obrovské škody, když se snažili co nejvíce slov
počeštit, lépe řečeno vynalézali české ekvivalenty názvů třeba
měsíců v roce, či chemických prvků, které jsou ve zbytku světa stejné,
či podobné, tím nadělali víc škody jak užitku. Obrozenci mají také
částečně na svědomí onu pověstnou jazykovou negramotnost Českého
národa, protože těch jimi vynalezených výrazů je tolik, že činí
češtinu velmi odlišnou od jazyků našich sousedů a Češi pak mají víc
práce se naučit jiný jazyk. Ovšem jazyk český je řeč krásná.
Obrozenci byli však úplní ametéři oproti "autorům" brněnského hantecu,
což je argot tak komplikovaný a nesrozumitelný, že mu nerozumí ani
většina brňáků.
V kazdem pripade da cestina cizincum hodne zabrat. Obrozenci se asi radi poslouchali, je taky obrazem naroda, Cesi radi mluvi hodne a obsirne a rychle, proto musi mit cestina mnohem vic slov, nez je treba v jinych jazycich.
Máš pravdu. Čeština má (možná i díky těm obrozencům) velké množství synonym. V hodinách češtiny jsme někdy hledali, kolika slovy se dá vyjádřit třeba slovo jít nebo dívat se. Našli jsme pro ně až třicet výrazů stejného nebo podobného významu. Je to hodně významových odstínů. V některých jazycích mají takových synonym jen několik, třeba tři až pět.