Milá zlatá.
Voják, který je k válčení donucen, je voják na hovno.
To se samozřejmě netýká jen současné Ukrajiny, ale tak tomu bylo vždy a
všude.
Vlastenectví, oddanost nějaké armádě, zemi či lidu je nevynutitelná.
Jasně, není problém nahnat do zákopů tisíce, či miliony vojáků z
donucení, leč to je velmi nákladná a neskutečně málo účinná forma
boje. Z většiny z nich jsou během pár dní mrtvoly, zběhové, zajatci, nebo
ranění. Tak se sice vedly války odjakživa, ale popřemýšlej, jak třeba
byli platní naši Švejkové v armádě Rakousko-Uherska. O tom, co stála
Rusko druhá světová ani nemluvit, Stalin poslal zbytečně na smrt několik
desítek milionů Rusů.
Vzpomínám, jak často a hodně jsme jakožto vojáci Československé Lidové
Armády, tedy vojáci nahnaní komunisty do kasáren, jsme mezi sebou
diskutovali o tom, co uděláme, když by náhodou došlo k tomu, čím nás
komouši strašili, tedy že nám zavelí k útoku na imperialisty. Mohu tě
ujistit, že minimálně půlka z nás by se na nějaké válčení za stranu a
lid vysrala. Byly to samozřejmě naše zcela naivní představy, protože
naštěstí jsme do války nemuseli. Náš útvar měl podle komunistických
plánů útočit směrem do Bavorska, takže já jsem v tom měl jasno, při
první příležitosti zahodit flintu a zběhnout někde na německém venkově.
Zcela určitě jsem neměl vůbec žádnou potřebu bránit pracující lid
vedený komunistickou stranou.
No a tak nějak podobně to mají všichni, kdo odmítají válčit, ať už
jsou to po celém světě rozuteklí Ukrajinci, nebo Rusové, kteří na tom
mimochodem nejsou jinak než ti Ukrajinci, taky se jich statisíce vyhýbají
své vlastenecké povinnosti a nemají sebemenší zájem podílet se s puškou
v ruce a ohněm v srdci na třídenní speciální vojenksé operaci, kterou
naprosto zbytečně už čtyři roky vede jeden magor z Moskvy a říká, že
vše jde podle plánu.
