Kdyby chyby.
Kdyby Stalin ve třicátých letech totálně nezdecimoval svoji vlastní
armádu čistkami, vyhazovem, zavíráním a popravami důstojníků, bylo by to
zase jinak. Takže ano, i s mnohahlavým davem téměř nepoužilných a
mizerně vyzbrojených mužiků lze vyhrát válku, ovšem to si mohou dovolit
jen tak lidnaté země, jako Rusko a ještě k tomu tam musí panovat takový
režim, ve kterém nemá lidský život žádnou cenu. Jen takové země si
mohou dovolit ztráty deset ku jedné v porovnání s nepřítelem. Menší
státy, nebo země, kde lidé nějakou hodnotu mají, si takové neefektivní
válčení nemohou dovolit.
Nebo jiné kdyby. Kdyby Stalin tu válku společně se spojencem Hitlerem
nerozpoutal, možná by žádná ani nebyla. Byla to Rudá armáda, která
vtrhla tehdy do Polska, bylo to jen čtrnáct dní po armádě německé a vše
bylo těmi dvěma fanatickými kretény předem dohodnuto. Že si o pár
měsíců po tom šli po krku, nic nemění na tomto nepopiratelném faktu:
Druhou světovou válku v Evropě rozpoutalo Německo společně s Ruskem.
Takže to kdyby bych nechal spát, historie nezná kdyby. Kdyby je téma pro
spisovatele a filmové tvůrce.
Jinak, ty mé kecy o vesnici v bavorsku ber s velkou rezervou, byli jsme tehdy
devatenáctiletí blbečci, kteří v případném vojenském tažení
komunistické armády na západ viděli jednu z možností, jak se dostat z
oplocené rezervace s názvem ČSSR. Naše myšlení bylo naprosto stupidní a
deformované realitou, že přejet hranice do Bavorska legálně pro nás tehdy
byl nedostupný sen. Vůbec jsme netušili, že za pár měsíců tam pojedem a
budeme těm plotům z ostnatých drátů jen smát.