V něčem husité předběhli svou dobu. Donutili papeže vydat kompaktáta,
která povolila husitskou víru a tak měly české země nebývalou
náboženskou svobodu. Kromě kališníků zde působila časem i Jednota
bratrská a jiné církve, zatímco jinde se ještě dvě stě let vraždili
katolíci a nekatolíci (viz Bartolomějská noc ve Francii, působení
inkvizice ve Španělsku a jinde, o takových hrůzách se husitům ani
nesnilo...). Po vzoru husitů formoval své učení M. Luther a jeho stoupenci
luteráni, protestanti, evangelíci...
Za husitů dosáhly nebývalé rovnoprávnosti ženy, které se spolu s muži
účastnily i obrany měst ( Tábor, Praha) a válečných tažení. Papežský
legát konstatoval tehdy v Čechách nebývalou úroveň vzdělanosti, dokonce
prohlásil , že v Čechách zná mnohá žena Bibli lépe, než v Itálii kněz
(husité o křesťanské víře diskutovali, jinde se učili latinské texty
nazpaměť).
Husitské války dlouho naši zemi nezabrzdily. Za vlády Jiřího z Poděbrad
(přezdívaný Husitský král - byl kališník) a Jagellonců se rozvíjelo
podnikání šlechty i měst, těžba stříbra nejen v Kutné Hoře, ale i v
Příbrami a v Jáchymově (pověstné světoznámé tolary), rybníkářství
aj. České království se stalo vyspělým a uznávaným státem. To platilo
až do Bílé hory a třicetileté války.