Mezi oběti rozvášněného davu se zařadil i známý český režisér Jan Sviták, který se podepsal například pod film s Vlastou Burianem Přednosta stanice. Na samém konci války, 10. května 1945, se jej zmocnil zfanatizovaný dav, který režiséra táhl přes Národní třídu až ke kostelu sv. Martina, kde přivolaný sovětský voják ukončil jeho život výstřelem. „Ženy mu roztrhaly obličej dráty z deštníků. Asi příliš mnoho věděl, protože z jeho záznamů se ztratily listy o některých osobách. Jako obyčejně se nejvíc mstili ti, kteří byli předtím lokajsky úslužní,“ uvedl Vávra ve svých pamětech.
Podle publicisty Stanislava Motla, který se zajímal o okolnosti úmrtí známého režiséra byl lynč na jeho osobu zorganizovaný, neboť mohl ledacos vyzradit na vysoce postavené osoby či jiné filmaře. Jeho byt byl převrácen naruby. Je možné, že se z něj vytratily kompromitující materiály, které prý vlastnil. Každopádně zmizely šperky, které si u něj uschovala jeho dobrá přítelkyně Lída Baarová. Ondřej Suchý ve své knize Lída Baarová stále fascinuje uvedl, že když se herečka pokoušela s blížícím se koncem války utéct za hranice, měla tolik šperků, že je nedokázala pobrat. A tak velkou část z nich proto ukryla u Svitáka, ke kterému chovala velkou důvěru. Po osvobození se však tyto šperky ztratily, obdobně jako notýsek, do kterého si režisér údajně zapisoval spoustu údajů o nacistických kolaborantech.


