To je tím, že ceny i platy byly nastaveny a drženy uměle, a že bylo
právo i povinnost pracovat. Tedy pardón – být zaměstnán, což není
totéž. Že lemply nešlo vyhodit a pracanty odměnit líp, to byl důsledek. A
zároveň důvod, proč nikdo (s výjimkou těch, co měli práci, která je
opravdu bavila, plus melouchářů), neměl proč pracovat pořádně. Takže
pracanti dotovali lemply, a všechny dohromady dotovalo fungování státu na
dluh. A dluhem nemyslím půjčky – myslím prožírání toho, co se mělo
investovat do budoucnosti. Například na údržbu bytového fondu, když tedy
píšeš o nájemném. Na to ale nebylo, protože přednost mělo nízké
nájemné, aby si „na to každý vydělal“. On si na to ale nevydělal, on
to dostal pod cenou. To je ten princip, proč za komoušů „bylo dobře“.
Znám pár lidí, kterým po roce 89 vrátili činžáky, a vím, v jakém stavu
byly… Takže ještě pár let toho systému, kdy „na to každý měl“, a
spadlo by jim to na hlavu.