Krakistán

blboun se narodil ve stejný rok jako já, Husákovo dítě

No vídíš a dneska si boomer

Ono nejde přiblížit atmosféru žádný doby. Ani atmosféru politickou, ani společenskou, ani atmosféru starých, zakouřených hospod a barů s neopakovatelnou atmosférou, které byly předělány na byznys centra zahraničních majitelů, v jiných Vietnamci kouzlí kočičí gyros, tzv mňauros, jiné byly až trestuhodně zmodernizovány /např. světově známý a proslulý pivovar U Fleků, jež byl a dosud je světovou raritou/, kdy je totálně zabita originální atmosféra a jedinečnost.
U ty politický atmosféry jde ještě o to, že 10 mladým lidem je různými lidmi, ať z rodiny či naprosto neznámými osobami, případně učiteli, je podána 10 způsoby a pohledy na konkrétní dobu. Mladým tak nezbývá, než jedné z variant prostě uvěřit. Jen několika málo % mladých lidí nestačí si vyslechnout těch několik různých podání a zapátrají dál a teprve až během pátrání a získávání informací si postupně utvářejí svůj pohled na tu či onu dobu. Bohužel, většina lidí jsou ovce, co prostě určitým lidem věří až bezmezně a co oni řeknou /různé ty babičky, taťkové, dědečkové, a to nejhorší - kamarádi/, to je pro ně hotová věc a basta fidli! Nejhorší pak je, když tací dezinformovaní truhlíci dostanou funkce a jdou řídit svět a chod dějin.

Nedá se to přiblížit ani většině lidí starším, páč většina z nás se nikdy neflákala po pražských barech.
Celkově život v Praze vždy byl, je a asi i bude zcela odlišný od života jinde.
Prachy, teda u nás love, jsme tehdy řešili dost, nikdo nám nedal na žrádlo, nebo na topení. Právě počátkem devadesátek letěly ceny všeho rychle nahoru, ovšem výplaty už tak ne, navíc se všude propouštělo z krachujích komoušských podniků. Samozřejmě se taky otvíraly nové možnosti, ať už dělat u soukromníka, nebo rovnou podnikat sám, takže se to během těch devadesátek srovnalo a kdo není lempl, tak na to žrádlo a topení má pořád.
Mladé lidi nelze házet do jednoho pytle a to v žádné době, tedy ani dnes. Jasně, pořád existují povaleči a paraziti, co se flákají po těch pražských barech, ale taky je spousta jiných, co studují, pracují, hrají v kapele, nebo fotbal, no prostě ne každý považuje za ideál se zhulit v šantánu a odjet na koloběžce, takový idioti jsou v menšině.

Ovšem my, co jsme neváhali, byli schopni starat se sami o sebe, jsme začali soukromničit už před sametovkou
a ten skok cen cca v roce 1991 a hlavně v roce 1994, jsme tolik nevnímali. Ne všichni čekali, co jim někdo zaplatí a co za to můžou koupit. Ne všichni potřebovali vodit jak malé děti za ručičky. A o tom to bylo. A vlastně i je.

Ovšem před tím, pravda, cca do roku 1984 či tak nějak, sem se roky po pražských barech a vinárnách flákal celkem statečně