Čteme, něco čteme, to je právě to.
Čteme, nebo se díváme v tv i na jiné věci.
Média dokážou vyvolat dojem že, třeba, všichni jezdíme do Špindlerova
mlýna, tam zaplatíme haldu lovů za hotel, skipas a lyžujeme. Nebo, třeba,
že skoro všichni jsou o půlnoci na Silvestra na náměstí a tam odpalují
dělbuchy, nebo jak se tomu říká. A tak dále, a tak dále.
Ve skutečnosti se to ale vždy týká menšiny, spíš docela malého zlomku
obyvatel. Troufnu si říci, že lyžuje s bídou čtvrtina obyvatel a dělbuchy
odpaluje tak možná jeden z padesáti našich spoluobčanů, možná je těch
blbců ještě míň. Jenže jsou vidět a slyšet. Lyžaře zase vidí
pražští pisálci a reportéři, kteří, čistě náhodou, se zrovan
služebně ocitli ve Špindlu a každý pražský idiot má pocit, že co dělá
on, dělají skoro všichni.
Ale to už jsme jinde.
Chtěl jsem říct, že i ty zpávy o Machometánech beru s rezervou, úplně
stejně, jako kterékoliv jiné žvásty pražských, lépe čečeno
velkoměstkých cancalů. Možná nelžou, jenže to já nevím, když jsem z
médií zvyklý na přehánění úplně všeho.
Jasně že zde nechci nastolit islámské království a potkávat ženské
zachuchlané v těch odporných pytlech, navíc bez jakýchkoliv práv. Ale já
nic takovýho nevidím, na dědině nic takového nemáme a třeba i v Brně
jich člověk potká tak nanejvýš pět za den. Asi jsme fakt chudá země, že
sem ani migrant trpící hladem nemíří.