Díky Kraku za odpověď...Znamená to tedy, že dobro a zlo jsou jen lidmi vymyšlené, objektivně neměřitelné kategorie, které nemají žádnou obecně platnou hodnotu a ani žádnou svoji vnitřní logiku a univerzální (etickou) závaznost?...Že dobro a zlo je čistě relativní fenomén, který proměnlivě odvisí od názoru subjektu a toho jak se na danou věc v různém kontextu dívá?...Znamená to, že celospolečensky přijaté definice dobra a zla jsou jen celospolečenský úzus, případně jsou to definice stanovené autoritou, která je po právu diktuje a vymáhá je na základě práva silnějšího?...Znamená to, že stejně jako s dobrem a zlem je to i s jinými fenomény, které se nutně vztahují k subjektu, jako je např. vnímání zimy a tepla, světla a tmy, pravdy a lži, spravedlnosti a zločinu atd.? Znamená to tedy, že člověk je mírou všech věcí - toho že jsou a nejsou a toho jaké jsou a jaké nejsou?... Nebo je to možná úplně jinak, tak, jak se domnívám já, že svět objektivně existuje nezávisle na člověku a řídí se svými pevně danými zákony, které se promítají i do světa lidí, včetně zákonů morálky (přirozeného práva) kterým se má člověk naučit a řídit se jimi, protože nesoulad s přírodními zákony způsobuje člověku problémy a bolest, což lze objektivně považovat za kategorii zla…stejně jako poznání pravdy, žití v pravdě a dodržování zákonů za kategorii dobra…Názor který na dobro a zlo přinášíš ty, je starý jako lidstvo samo…Zastávali je agnostici a sofisté, kteří neměli víru v poznání objektivní pravdy a postavili subjekt do středu vesmíru…Můj názor je starý úplně stejně, zastávali ho gnostici, idealisté jako Platon i realisté jako Sokrates, systematik Aristoteles a mnoho dalších…Dokud nebude člověku známá absolutní pravda, bude spor o subjektivitě, či objektivitě dobra a zla mezi filosofy pokračovat…My Apollonové pravdu samozřejmě dávno známe...:-))

