Všechno zlé je na něco dobré.
Před třemi lety velmi silně zatřásl Evropou diktátor Putin, to když
nejprve vyhrožoval, pak zavřel kohouty, či zničil potrubí a pak zase
pustil, ale s problémy. Evropanům skončila šedesátiletá bezstarostná
jízda na nevyčerpatelné zdroje levné ropy a plynu. A během těch tří let
se Evropa ztopořila a dokáže se bez těchto komodit z Ruska obejít. Sice tak
nečiní, z Ruska se pořád vozí o sto šest, čistě z ekonomických
důvodů, ale bez ruských okupantů už dokážeme přežít, jezdit a
nezmrznout. Mohlo tomu tak být dávno, nebýt zejména pošetilosti soudružky
Angely z NDR a nebo z lenosti cokoli dělat, či měnit ze strany našich
vlád.
Momentálně se Evropa třese znovu a třese s ní jeden výstřední kovboj z
USA. Najednou nám všem konečně dochází, že bez máminy sukně made in
USA, je Evropa vůči diktátorským mocnostem z východu téměř bezbranná.
Až na výjimky si evropské země pěstují jen úsměvné a početně
bezvýznamné vojenské jednotky, kterým říkají armády, ale jde spíš o
mizerně vyzbrojenou domobranu, kde je více generálů, než skutečných
vojáků. Bez amerických deštníků, informačních a satelitních systémů a
konec konců i po Evropě rozmístěných jednotek US Army můžeme pár týdnů
bojovat tak možná s Běloruskem, ale určitě ne s Ruskem, natož Čínou.
Pokud to zelenodebilnímu lejnu a dalším nepraktickým potentátům konečně
docvaklo, je naděje, že se to změní a Evropa se nebude muset třást ani
před Putinem, ani před kovbojem a jeho pohůnkem Muskem, krerý nám taky
možná všechno vypne. Je třeba to mít všechno svoje, tak jak to bývalo v
dobách, kdy po Rusku běhali tupí mužici ve válenkách a v po amerických
prériích jsme se proháněli jen my, Indiáni. Obávám se však, že na tohle
nám tři roky stačit nebudou.
Howgh 



Žvanilko 

