Teď moc ne, ale ne proto, že bych na to neměl, jak bys jistě moc ráda
četla. Peníze totiž nemusí být tím, co omezuje cestování, i kdyby jich
člověk moc neměl. Volného pohybu jsem využil hlavně ještě jako student a
pár prvních pracovních let, to jsme jezdili hlavně stopem – dvakrát
Skandinávie, Španělsko, Řecko, Jugoslávie ještě před válkou,
samozřejmě země, co byly cestou, Albánie… Pak taky Podkarpatská Rus,
Rusko, Čína, Kyrgyzstán. To jen z těch vícetýdenních. Rok a půl na
stáži v Itálii, krátce i USA a Kanada… Za komoušů jednou s rodiči
Jugoška, pak už bez nich NDR, Maďarsko a bulharské hory. No, ještě mám
pár míst, kde bych to prošmejdil, takže až mi nebude osobní situace
bránit, rád bych se k tomu vrátil. Stopem sice už jezdit nemusím, ale
určitě zkusím i to (u nás to zatím ještě funguje, takže proč ne jinde?)
– člověk se totiž dostane na spoustu zajímavých míst, kam by ho jinak
vůbec nenapadlo jet…