Rozcestník >> Politika >> Krakistán

Nejsou.
Nám třeba soudružka učitelka ve škole říkala, že sovětské děti nežvýkají.

Neměly co..

No, toť otázka.
Výklad byl neúplný, souružka nám neřekla, proč sovětské děti nežvýkají.
Ale asi neměly co, protože v sovětském svazu se žvýkačky nevyráběly.
Žvýkání prý je zvyk jen v dekadentních imperialistických společnostech, nejvíc v USA.
Naši pozornost pak odvedla výkladem o tom, kolik tun sběrných surovin sovětští pionýři odevzdají.

Stejně byli ti tzv. imperialisté nějací divní, když si mir Nix, tyr nix dovolili rozhazovat mandelinku bramborovou na naše úrodná, socialistická pole...my to pak jak pitomci sbírali, to jsem vždycky onemocněla..

Já jsem amerického brouka sbírat nechodil.
Chodili jsme vybírat brambory, pochopitelně zadarmo. Soudruzi družstevníci to nestíhali, páč seděli od jedenácti v hospodě a na podzim už je brzo tma.
Pak nám soudružka učitelka v občanské nauce vyprávěla, jak američtí vykořisťovatelé nutí děti pracovat za nízké mzdy.
Co já bych tehdy dal za těch pár mrzkých dolarů...

Ale zato jsme měly ( děti ) pionýrské šátky...ty myslíš jen na $ ..

Šátek mám dodnes uchován na čestném místě.

Já jsem ho vyhodil. Vzpomínám si, že pod pionýrský odznak se dával takový látkový kroužek a jeho barvy měly podobný význam jako u pásků v karate. Tam je nejvíc černý, tady nevím, asi rudý.😀 Já měl modrý, ten byl asi nejnižší stupeň, ale už si to nepamatuju.

Já si to taky nepamatuju.
Chtěl jsem být pionýr, jako blblé děcko ve třetí třídě. Ten šátek jsem měl na krku asi tak třikrát, možná pětkrát, ale pak jsem trošku povyrostl a táta mě vysvětlil, že v mu tom dělám ostudu, tak už jsem to pak nenosil. Kolečka si nepamatuju, nejspíš nějaké hodnosti, ale nevím.

Ve třetí a čtvrté třídě obecné nás v naší vesnici chodila jedna třetina do náboženství . Zbytek děcek byly komunisti . Už nevím jak je to možné , ale potom jsme byli všichni pionýři . Z náboženství si moc nepamatuju, z pionýra heslo , ´vsjegda buď gatov ´. Proto ten šátek dodnes vozím připraven v autě a když mně něco trčí ven víc jak půl metra tak ho k tomu , podle předpisu , přivážu .

Pro nás byla velká odměna v Plzni zamávat na chodníku vietnamskému prezidentovi,když přijel navštívit Škodovku. Myslím,že se jmenoval Ho-či Min????

Velká pocta...

Takové krásné odměny jste měli ve městech.
Co já bych za to dal, kdybych mohl mávat.
Já jsem z dědiny. My jsme jako odměnu dostali slib, že se příští rok na poli sejdeme zase.

Já pocházím z vesnice ,roku 1973 nás pasovali na město,3 000 obyvatel.

Já jsem mával Jumdžáginovi Cedenbalovi z Mongolska. 🙂

A nepleteš si je s Čingischánem?

Ty jsi mávalCedenbalovi a já na Moravě ve sklípku zamával cimbálovi pětikilem před očima a hrál jenom pro nás