Jak funguje manipulace
Ruská propaganda funguje právě proto, že hraje na emoce a nabízí
jednoduchá vysvětlení složitých problémů. Útočí na vaše obavy, na
nostalgii, na nejistotu. A pak vám nabízí „viníky“ - EU, NATO, USA,
liberály… kohokoliv, kdo se hodí do příběhu o spiknutí proti
„obyčejným lidem“.
Můj experiment s dezinformační arénou
To, co ve mně zanechalo nejhlubší dojem, byla naprostá neschopnost většiny diskutujících reagovat na argumenty. Když jsem poukazoval na faktické nepřesnosti, většinou je nezajímal obsah, ale hlavně mě co nejvíce urazit nějakou sprostou nadávkou. Od některých profilů v seniorském věku bych neočekával tak vulgární vyjadřování, které ani nelze citovat.
V lepším případě například v diskuze o tom, kdo v konfliktu na Ukrajině koho napadl (což je objektivně doložitelný fakt), jsem se dočkal litanie o tom, jak „nás Rusové osvobodili“ před 80 lety – jako by historická událost ospravedlňovala současné válečné zločiny.
Fascinující bylo pozorovat, jak rychle se diskutující uchylují k osobním útokům. Jeden komentující nedokázal pochopit, proč kritizuji ruskou agresi, a tak místo argumentu zaútočil na můj údajně „ubohý život“. Jiný se zase podivoval nad tím, proč se „stydím za svůj ksicht“, ačkoliv téma diskuze bylo zcela jinde.
Po dvou dnech mého slušného argumentování a trpělivého vysvětlování a dokládání historických faktů i na mnoho vulgárních reakcí, jsem pochopil, že jsem nepohodlný nejen těm zmanipulovaným neználkům, ale i správcům těchto prorusky orientovaných skupin. Ačkoliv jsem jejich pravidla neporušil, nejprve některé mé faktické komentáře byly odstraněny a následně jsem byl zablokován v několika těchto skupinách.
Nejabsurdnější ze všeho bylo pozorovat, jak tito lidé, kteří se tak
horlivě ohánějí svobodou slova, netolerují ani náznak kritiky svých
oblíbených myšlenek. Paradoxní je, že nejvíce fanaticky brání režim,
který by je v té zemi za podobnou kritiku vlády okamžitě umlčel.
Nenávist za hranicí zákona
Co mě skutečně vyděsilo, byl počet komentářů, které už dávno překročily hranici svobody slova a dostaly se do kategorie trestných činů. V diskuzích jsem narazil na otevřené výzvy k „vyřízení účtů s vlastizrádci“, „pověšení kolaborantů a vlády“ a dokonce i explicitní vyhrožování vyhlazováním určitých skupin obyvatel. Jeden komentující bez okolků navrhoval „poslat Ukrajince do Osvětimi“, jiný psal o potřebě „vyčistit naši zemi od havlistů“. Toto už není pouhý názor nebo kritika - je to explicitní nenávist, která v demokratické společnosti nemá místo. Komentující byli ve varu a dotazování, zda schvalují současnou ruskou okupaci Ukrajiny už po chvíli ani nebyla na místě. Přestože se tito lidé halasně ohánějí pojmem „fašismus“, jejich vlastní rétorika často zahrnuje přesně ty dehumanizační techniky a výzvy k násilí, které byly charakteristické pro nejhorší totalitní režimy minulého století.
