Krakistán

NEJVĚTŠÍ RÉTOR A ČISTIČ
Víte, kdo na naší politické scéně je největším rétorem? Kromě p. Babiše, který dokáže hovořit několik hodin v PČR, je to p. Okamura, který ho jakoby následuje nebo napodobuje. Není tak vulgární, ale je velmi aktivní v rozhovorech, komentování politického dění. Je to obdivuhodné, kolik času a prostoru mají tito lidé ve veřejnoprávních médiích. A to si ztěžují a demonstrují proti cenzuře v naší zemi. Sleduji jeho rétorické projevy a taky různé články, komentáře asi deset let. V létech 2015 – 2017 jsem studoval některé jeho výpovědi ve věci uprchlické vlny z východu. Pak jsem četl shrnutí jeho výpovědí v bakalářské práci jedné studentky, která si dala za úkol zhodnotit publikační činnost Okamury v tomto období. Bylo to velmi úsměvné studium, ale někdy i velmi smutné. Na toto téma jsem již psal články v sociálních médiích. To, co bylo velmi příznačné, co nelze v žádném případě přehlédnout je jeho kritický, negativní přístup k lidem, neustálé strašení a vnášení nepokoje do společnosti. Právě ten schopný rétor využívá svoje schopnosti na ponižování určité části společnosti nebo těch, kteří přicházejí do naší země. Okamura varoval před imigranty z východu. Byli pro něho lidmi méně cennými, jiné rasy, neschopnými, usilujícími o zničení naší civilizace. Varoval před zavlečením infekčních nemoci do naší společnosti, omezením možnosti na trhu práce našich občanů. Oni měli způsobit omezení našich sociálních dávek, naše zbídačení a chudobu. Tehdy znělo heslo, jako mantra, že muslimy tady nechceme, jen křesťany. Na té vlně se vezl především Okamura se svojí SPD.
Téměř nic z toho prokletí, které předpovídal v naší společnosti, se nestalo. Naplnilo se téměř všechno asi za dva roky, když celý svět sevřel Covid 19. On způsobil všechny ty zlé věci, před kterými nás varoval Okamura. S tím rozdílem, že to nebyli ti hroziví, nebezpeční imigranti, ale epidemie to vše způsobila. Izolaci, smrt mnohých, hospodářské omezení, bídu, izolaci ve všech oblastech života. Je zajímavé, ale zároveň podlé, že po těchto zkušenostech Okamurovci neměli odvahu říci, spletli jsme se, mnohé věci jsme předpovídali nepravdivě a lhali jsme. To se u těchto osob nenosí. Oni se nikdy za nic neomluví. Naopak budou hledat další kauzy, budou lhát a dál rozdělovat společnost.
Stálo by za to, zmapovat další období po Covidu. Energetická krize, válka na Ukrajině a jejich politické kličkování, moudré rady, jak řešit tyto věci. A stejný scénář: naprostá kritika všeho, směřování na východ k Rusku. Slyšeli jste někdy od poslance SPD nebo Okamury, aby se vyjádřili o válce na Ukrajině, že se dějí zlé věci, že to je okupace suverénního národa, že Rusko je agresor a alespoň, že jim to je líto, že k tomu došlo. Vždy nějaké kličky, otázky, jakoby strach se jasně vyjádřit k okupaci. Čeho se bojí? Jakoby si nesli podobné DNA jako jejich spřízněné duše na východě.
To, co mně ještě více utvrdilo v mých domněnkách byl nedávný rozhovor v pořadu paní Tománkové s Okamurou a ministrem dopravy p. Kupkou. To předčilo jakékoli mé očekávání a vzalo poslední naději, že p. Okamura nosí v sobě ještě stále zbytky nějaké lítostí nad lidskými bytostmi. Představte si, co se stalo. Na dotaz paní redaktorky, jakým způsobem by řešil pokračující ukrajinskou krizi v naší zemi, řekl: „Všechny Ukrajince bychom vyhodili. Okrádají naše občany, náš zdravotní systém, školský systém“. Připomenutí ministra Kupky, že podle statistik již nyní vrátili našemu rozpočtu asi 6 miliard korun, se Okamura vysmál a svými rétorickými bláboly se snažil vyvrátit jasné argumenty. Neuvěříte, co bylo dál. Redaktorka pokračovala otázkou: „Co byste udělal se ženami a dětmi, které mají již mezi námi domov. Všechny bychom vyhodili z republiky, ať si jdou kam chtějí“.
Myslím, že těch pár slov nám pomůže dokreslit charaktér, postoje p. Okamury a potažmo všech jeho kumpánů. Samozřejmě i žen v jejich hnutí. Určitě to jsou maminky, které mají malé děti. To jim nevadí, že mají takový podlý přístup k ženám, které jako ony vychovávají děti. Někteří jejich otcové zahynuli na frontě, jiné mají rozbité domovy a nemají kam jít. Každý den se na jejich zemi řítí stovky dronů a raket, nejen ve východní části Ukrajiny.
Rád bych shrnul to povídání o p. Okamurovi. On je nejen velký rétor, ale on je velký „čistič“. To mně tak napadlo v souvislostí z koncem války. Když Hitler pochopil, že je konec a chystal se umřít, tak údajně vyslovil tato slova: „ Alespoň jsem vyčistil Evropu od té….“.
Možná to zní drsně, nemohu si pomoci, abych nepřirovnal jednání a názory p. Okamury těmto slovům „největšího čističe“. Okamura většinu svého života čistí naší společnost, spíš o to usiluje. Po celou dobu svého působení velmi horlivě se nás snaží očistit od Romského etnika. Pro něho to jsou lidé nepřizpůsobiví, parazitující na naší společnosti. Rád by nás očistil od všech imigrantů. Nejraději do jednoho. Ať zůstane místo jen pro nás. My jsme ti hodni, my pracujeme, my si zasloužíme. Vyhnat nepustit ani jednoho. Nakonec chce očistit náš národ od lidí, kteří utekli před válkou. Dokonce od žen a děti. Kdysi tito lidé křičeli: „křesťany tady chceme, ne Muslimy“. Dnes již nechtějí nikoho. Chtějí jen sebe. Tomu se říká jednoduše sobectví. Ukrajinské matky jsou většinou pravoslavné křesťanky.
Zdá se, každý člověk pokud dokonce obecně nemá rád lidí, má základní úctu k nejzranitelnějším a je schopen ochránit děti nebo matky. Je to přece základní lidský cit. Normální lidé se pokusí matky s dětmi chránit.
Jen Okamura a jeho kumpáni nemají zřejmě základní lidské city, laskavost, touhu pomoci, lítost. Čím to, že se tyto hodnoty vytratily z jejich životů? Vím, že paralela s tím největším čističem dějin nesedí. On nikdy neužije stejných prostředků. Ale, co když se změní situace v národě, nastane jiné směřování, po čem oni tak šíleně touží, co bude pak, jak bude Okamura jednat? Bude jen rétorem nebo začne čistit i prakticky? Již dávno jsem si všiml jejich rétoriky. Je docela podobná té před osmdesáti léty, než začala válka. Slova o podlidech, o rasách, o nečistotě národů, nepřizpůsobivosti…A to mne děsí. Každý konflikt, nenávist, rozdělení, válka začíná podlou rétorikou. Za ní pak jdou konkrétní činy.
Jsem moc vděčný našim občanům, kteří mají srdce na pravém místě. Přijali mezi sebe matky s dětmi. To je moc hezké a lidské, obdivuhodné. Myslím, že by se náš národ měl ubírat tímto směrem. Cestou porozumění, lítosti nad člověkem, nesobeckým postojem.
Nenechme se prosím zmást těmi, kteří myslí jen na sebe, vzbuzují nenávist, podceňují jiné a rozdělují národ. Nemají soucit s těmi, kteří umírají, jsou na cestách a trpí. Nemají empatii dokonce s těmi nejvíce zranitelnými.
My, kteří věříme Bohu, modleme se ať ochrání naší zemi od lidí, kteří ztratili srdce, nemají lítost, nerozumí lidským potřebám a řídí sebe i jiné nejnižšími lidskými pudy.