Krakistán

Časy se změnily, Černohorská pivnice na Masarykové, tedy tehdy spíš třídě Vítězství, je dávno pryč, bývala většinou narvaná a tekly tam hektolitry piva den co den.
Pivo z Černé Hory ale bylo a dá se říci že i pořád je na sever od Brna docela běžná věc, byť těch hospod, co ten patok čepují, pomale, ale jistě ubývá. Důovodem je vymírání těch skalních příznivců této značky a mladší ročníky chtějí pít lepší pivo.
Ono je to těžké porovnávat, za komančů byl výběr mizerný, fungovaly jen tyto větší a velké pivovary průmyslového typu, tedy zaměřené kvantitu. Patrioti a skalní příznivci samozřejmě na Černou Horu nedali a mnozí dodnes nedají dopustit, ale mezi námi děvčaty, nikdy to žádný zázrak nebyl a dnes je to podprůměrný europatok, horší už je jen Kozel, Bráník a pak ty lektvary, co se vaří pro supermarkety, jako Bruncvajk, Argustus a podobný odpad.
Ono je to ale o vkusu, či chuti každého a každý pivař má rád něco jiného. Pamatuju, jak za komančů jezdili někteří brňáci pro Černou Horu a naopak, někteří pijani z Blanenska zase někam k Brnu pro Starobrno. Podle mě prašť jak uhoď, mě nikdy nechutnalo ani jedno. Ono to dřív nebývalo jako dnes, že se dá v marketu vybrat z dvaceti, nebo možná i padesáti piv, všude bylo jen pivo ze spádového pivovaru, plus sem tam někdy o svátcích Plzeň, nebo Budvar.
Ale zpět k Černé Hoře, máš recht, že nebylo nejhorší, horší byl Vyškov, nejhorší byl Jarošov a po něm všechna slovenská piva s výjimkou Zlatého bažanta, absolutním symbolem hnusu bylo pivo Šariš, ale to se sem nevozilo, znám to jen z vojny. Dnes vaří Černá hora haldu druhů piv, včetně těch ochucených sraček, ale pít se dají jen dvě. Třináctka medová je fakt dobrá a pak se ještě s přimhouřenýma očima dá vypít jedenáctka hořká. Všechna jejich ostatní produkce je nevalné úrovně, leč nic proti gustu, spoustě lidí to asi chutná, když toho vaří takový kvanta.
Dnes je úplně jiný svět, některé velké pivovary už vaří celkem slušná piva a minipivovary úplné lahůdky.