Nebyly to dva roky, ale čtyři, ale de facto šest, protože do KSČ nešlo
vstoupit rovnou, přijetí za člena bylo podmíněno jakousi dvouletou
zkušební lhůtou. Tito čekatelé na stranickou legitimaci si říkali
kandidáti KSČ a teprve když se v době onoho kandidátství osvědčili a
zasloužilí členové strany je vyhodnotili jako perspektivní soudruhy, bylo
jim uděleno členství se vším všudy, pochopitelně i s patřičnými
privilegii.
Dle wiki se soudruh pan prezident stal kandidátem KSČ v roce 83, v roce 85 se
stal plnohodnotným členem této zločinecké organizace a později prý byl
oním předsedou, tedy stranickým funkcionářem. Pak už jeho kariéra začala
strmě stoupat. Po revoluci odhodil komunistickou průkazku asi jako vesmírná
raketa první stupeň, který by ho už jen tížil a ještě zrychlil, na
cestě za kariérou. Profesně patrně zcela správně, všude je o něm jako o
vojákovi samá chvála. Jeho výložky se neustále rozšiřovaly o zahrádky a
nové hvězdy až to dotáhl na šarži nejvyšší. Takže jako vojáka ho
beru, je to asi kvalifikovaný a velmi schopný profesionál.
Ale jako prezident by neměl být zatížen oním škraloupem prvního stupně
té pomyslné rakety.