Já bych mu to dokonce i uvěřila!
Pokud přišel do takové školy jako je ta v naší vesnici....
Lidé v naší vesnici (i okolních) přijali ihned po invazi na Ukrajinu
spoustu uprchlíků, hlavně matek s dětmi.
Větší část jich tady žije dodnes.
Tři mé vnučky navštěvovaly zdejší školu, již byly na druhém
stupni.
Bylo obdivuhodné, jak se žáci ve škole postavili k novým
spolužákům!
Nikdo je k tomu nenutil!
Sami přicházeli s nápady, jak jim usnadnit přechod do jiné země,
učení se v jim doposud neznámém jazyce s neznámými literami.
Nejenom nástěnky! Každá věc ve škole měla nalepenou dvojjazyčnou
cedulku, tabulí počínaje a prkénkem na WC konče. Žáci se střídali v
konkrétní pomoci konkrétnímu dítěti... ty děti to ale dělají
dodnes!
Úplně to změnilo chod celé školy.
Prospělo to nejvíc těm našim, českým dětem!
Jsou zodpovědnější a dospělejší.
Zmizely všelijaké žabomyší války. Děti si víc uvědomují, na čem
záleží. Uvědomují si co mají a že není samozřejmost, že to
mají...