Krakistán

Egoismus

Na jiné diskuzi bych si s Tebou ráda popovídala o tom, co je zištná a co nezištná pomoc a tak dále.
Ale TADY nebudeme házet perly sviním.

Nezištně třeba pomáhám jedné přes 90 let staré paní od nás z dědiny, která má příbuzné celkem daleko. Dělám jí týdenní nákup a na Vánoce jí dám obálku do schránky a to naprosto anonymně… Ale teď si nejsem jista. Když mě po nákupu pozve na bábovku, tak to asi dělám ze zištných důvodů.

Něco jak když se Borhyová a spol na Nově chválí, jak pomáhají coby tzv. Dobří andělé. Zištnost jako prase!
Nezištná pomoc se koná anonymně a už vůbec ne za přítomnosti TV kamer.

Pokud to sleduji, tak propagace Dobrých andělů je víc než potřebná. Nebrala bych to jako "chválení se" - podle mne je dobře, že se mluví o tom, CO vlastně ti Dobří andělé dělají....Jedna moje vnučka se narodila s těžkým postižením. Bylo nám všem jasné, co to znamená a bude znamenat pro rodinu do budoucna. Dceru tehdy Dobří andělé oslovili. A již to vědomí, že na to do budoucna nebude sama, jí hodně pomohlo.....

Dobří andělé přispívají i na onkologicky nemocné děti v dětské nemocnici v Brně. Jsou to anonymní lidé, kteří pravidelně přispívají byť i malou částkou.

Ano, právě v dětské nemocnici v Brně dceru oslovili. Mají tam malou kancelář, střídají se tam dobrovolnice, obcházejí oddělení a PO DOHODĚ S LÉKAŘI oslovují rodiče nemocných dětí. Opravdu se nijak nevnucují, jsou milé a vstřícné. Dcera s vnučkou byly na individuálním pokoji, návštěvy měla neomezené, takže jsem přespávala u sestřenice v Brně a přes den byla na pokoji s děvčaty. Proto vím, jak se kdo k dceři choval. Většina personálu byla milá až na jednu lékařku, takovou zapšklou padesátnici. Ta neuměla povědět jediné vlídné slovo! Odborně sice byla na výši ale lidsky hovado. (No ale ani ona nedovedla určit správnou diagnózu vnučky - prý byla světově pouze 32. popsaný případ, nikdo nevěděl o co se jedná, odhalily to až genetické testy....ach jo.)

Zelenková? Ta už tam myslím není. Nebo by to mohla být moja mama.-))))

Zítra se zeptám dcery jestli si vzpomene na jméno.

Já znám v dětské asi 80% personálu od ředitele až po uklízečky.😊

Já mám s nimi opravdu jenom ty nejlepší zkušenosti - tedy - až na tu babiznu...
(Ale někde v hlavě mně bliká vzpomínka, že se pak snad i dceři omlouvala.... já se na to snažím moc nemyslet protože to byla opravdu drsná životní zkušenost... když konečně vnučce stanovili správnou diagnozu a bylo jasné, že brzy zemře, převezli ji do dětského hospicu v Prostějově. V sanitce ji dokonce doprovázel pan primář z JIPky, převoz proběhl bez problémů ale maličká zemřela na druhý den...)

Je to neštěstí. A nápor na psychiku zdravotních sester z onkologie. Brrrrr… Moc dobře vím jak to na KDO chodí a ani se o tom nechci bavit.