Kde rostly před mnoha desítkami let lišky, tam už několik desítek let
nerostou a jinde, když najdu jakože lišky, nejspíš to nejsou lišky,
protože liška už je vzácná houba až na pár lokalit v ČR a lze ji splést
s jinou houbou. Vypadají na chlup stejně. Rozliší to jen profík mykolog.
Zkrátla lišky jsou vzdálená minulost pro nás.
Sbíráme jen bedly /klasika smažené v trojobalu a za mě to nejlepší z
lesa/, na 2. místě mám křemenáče /nejchutnější na smaženici a na
sušení/, hříbky /nic moc houby/, klouzky, kozáky /z lokality, kde rostou
dokonale tvrdé na sušení a od kterých se křemenáče liší pouze
zbarvením/ a toť cca vše. Jinak ale houby radši sbírám než jím /krom
těch bedel alá řízek/ a co přímo nenávidím, je čištění hub a
krájení. Radostně je donesu domů, s radostí vyndávám z košíku a pak
zdrcen, čučím na tu hromadu s vědomím, že je potřeba je očistit. V tu
chvíli bych je nejradši odnesl zpět do lesa!!! A tak co už...manželka se
toho chopí a já ji v tom nechci nechat samotnou, tak jdu čistit taky. Ona
očistí tak 90%, já zbylých 10%. Rychlejc to neumím 


