Během více než 20ti leté historie, kdy Krym náležel Ukrajině,
nedokázal krymský lid uskutečnit své právo na sebeurčení v rámci tohoto
státu.
V lednu 1991 se v Krymské oblasti konalo referendum, na jehož základě
přijal Nejvyšší sovět Ukrajiny zákon O obnovení Krymské autonomní
sovětské socialistické republiky". Po 4 měsících, dne 19. června 1991,
byla zmínka o obnovené autonomii včleněna do Ústavy Ukrajinské SSR (z roku
1978).
V září 1991 přijal Nejvyšší sovět Krymu Deklaraci o státní
suverenitě. V roce 1992 byla přijata Ústava Krymu a ustavena funkce
Prezidenta.
Аvšak dne 21. září 1994 přejmenovala Verchovná rada Ukrajiny Republiku
Krym na Autonomní republiku Krym (ARK) a v roce 1995 rozhodnutím Verchovné
rady Ukrajiny a Prezidenta Ukrajiny, bez souhlasu krymského lidu, byla krymská
ústava zrušena, stejně jako funkce Prezidenta.
Tímto způsobem tedy bylo postavení Krymu svévolně změněno z
nezávislého státu patřícího k Ukrajině, v souladu s výše uvedenou
Deklarací o státní suverenitě, na status Autonomní republiky jako územní
jednotky ukrajinského státu.
Při provádění rozhodnutí o vystoupení Ukrajiny ze SSSR byl porušen
článek 3 zákona SSSR O postupu řešení záležitostí spojených s
vystoupením svazové republiky ze SSSR, podle něhož se v Krymské autonomní
sovětské socialistické republice mělo uspořádat samostatné referendum k
otázce jejího setrvání v SSSR nebo ve svazové republice vystupující ze
SSSR, tedy v Ukrajinské SSR.
3. Po nezákonném a násilném uchvácení moci v Ukrajině v únoru 2014 se
příležitosti pro realizaci práva na sebeurčení v rámci ukrajinského
státu výrazně snížily.
Za těchto okolností vyhlásil dne 17. března 2014 Nejvyšší sovět
Autonomní republiky Krym, legálně zvolený dne 31. října 2010, na základě
přímého vyjádření vůle krymského lidu v referendu, které se konalo dne
16. března 2014, Krym nezávislým suverénním státem – Republikou Krym, v
níž je Sevastopol městem se zvláštním postavením. Dne 18. března, podle
rozhodnutí Nejvyššího sovětu uzavřela Republika Krym mezinárodní smlouvu
s Ruskem o jejím přičlenění k Ruské federaci.
V tomto ohledu je pozoruhodné, že samotná Ukrajina při vyhlášení své
nezávislosti uváděla jako důvod hrozbu převratu v Sovětském svazu v srpnu
1991.[1]
4. Prohlášení o tom, že princip územní celistvosti státu vylučuje
uskutečnění práva na sebeurčení v podobě oddělení, praxe
nepotvrzuje.
Vznik státu a jeho vstup do jiného státu jsou procesy, které se řídí
mezinárodním právem, nikoli vnitrostátními právními akty.
V memorandu Spojených států, předloženém Mezinárodnímu soudnímu
dvoru OSN, ve věci souladu mezinárodního práva s jednostrannou deklarací o
vyhlášení nezávislosti Kosova, se konstatuje, že "deklarace o vyhlášení
nezávislosti mohou a ze své podstaty často porušují vnitrostátní právo,
... nicméně to neznamená, že došlo k porušení mezinárodního
práva."
Mezinárodní soudní dvůr souhlasil s tímto přístupem a ve své analýze
souladu deklarace o nezávislosti Kosova s mezinárodním právem ani nezačal
zkoumat otázku platnosti této deklarace.
