Krakistán

Během více než 20ti leté historie, kdy Krym náležel Ukrajině, nedokázal krymský lid uskutečnit své právo na sebeurčení v rámci tohoto státu.

V lednu 1991 se v Krymské oblasti konalo referendum, na jehož základě přijal Nejvyšší sovět Ukrajiny zákon O obnovení Krymské autonomní sovětské socialistické republiky". Po 4 měsících, dne 19. června 1991, byla zmínka o obnovené autonomii včleněna do Ústavy Ukrajinské SSR (z roku 1978).

V září 1991 přijal Nejvyšší sovět Krymu Deklaraci o státní suverenitě. V roce 1992 byla přijata Ústava Krymu a ustavena funkce Prezidenta.

Аvšak dne 21. září 1994 přejmenovala Verchovná rada Ukrajiny Republiku Krym na Autonomní republiku Krym (ARK) a v roce 1995 rozhodnutím Verchovné rady Ukrajiny a Prezidenta Ukrajiny, bez souhlasu krymského lidu, byla krymská ústava zrušena, stejně jako funkce Prezidenta.

Tímto způsobem tedy bylo postavení Krymu svévolně změněno z nezávislého státu patřícího k Ukrajině, v souladu s výše uvedenou Deklarací o státní suverenitě, na status Autonomní republiky jako územní jednotky ukrajinského státu.

Při provádění rozhodnutí o vystoupení Ukrajiny ze SSSR byl porušen článek 3 zákona SSSR O postupu řešení záležitostí spojených s vystoupením svazové republiky ze SSSR, podle něhož se v Krymské autonomní sovětské socialistické republice mělo uspořádat samostatné referendum k otázce jejího setrvání v SSSR nebo ve svazové republice vystupující ze SSSR, tedy v Ukrajinské SSR.

3. Po nezákonném a násilném uchvácení moci v Ukrajině v únoru 2014 se příležitosti pro realizaci práva na sebeurčení v rámci ukrajinského státu výrazně snížily.

Za těchto okolností vyhlásil dne 17. března 2014 Nejvyšší sovět Autonomní republiky Krym, legálně zvolený dne 31. října 2010, na základě přímého vyjádření vůle krymského lidu v referendu, které se konalo dne 16. března 2014, Krym nezávislým suverénním státem – Republikou Krym, v níž je Sevastopol městem se zvláštním postavením. Dne 18. března, podle rozhodnutí Nejvyššího sovětu uzavřela Republika Krym mezinárodní smlouvu s Ruskem o jejím přičlenění k Ruské federaci.

V tomto ohledu je pozoruhodné, že samotná Ukrajina při vyhlášení své nezávislosti uváděla jako důvod hrozbu převratu v Sovětském svazu v srpnu 1991.[1]

4. Prohlášení o tom, že princip územní celistvosti státu vylučuje uskutečnění práva na sebeurčení v podobě oddělení, praxe nepotvrzuje.

Vznik státu a jeho vstup do jiného státu jsou procesy, které se řídí mezinárodním právem, nikoli vnitrostátními právními akty.

V memorandu Spojených států, předloženém Mezinárodnímu soudnímu dvoru OSN, ve věci souladu mezinárodního práva s jednostrannou deklarací o vyhlášení nezávislosti Kosova, se konstatuje, že "deklarace o vyhlášení nezávislosti mohou a ze své podstaty často porušují vnitrostátní právo, ... nicméně to neznamená, že došlo k porušení mezinárodního práva."

Mezinárodní soudní dvůr souhlasil s tímto přístupem a ve své analýze souladu deklarace o nezávislosti Kosova s mezinárodním právem ani nezačal zkoumat otázku platnosti této deklarace.