„Narcistický kolaps je závažná psychologická reakce u jedinců s patologickým narcismem, když je jejich grandiózní sebeobraz ohrožen, rozbit nebo již není podporován vnějším světem,“ vysvětluje. Uvádí, že k němu dochází při veřejném ponížení, ztrátě postavení, opuštění klíčovými příznivci nebo když jsou klamy o nadřazenosti konfrontovány s realitou. K projevům tohoto stavu patří vztek nebo paranoia, kognitivní dezorganizace a nutkavé vyprávění příběhů, popírání a klam nebo nadměrné soustředění na nepřátele.
Stewartson pak z tohoto hlediska rozebírá Trumpovy projevy. Prvním je klamný „přepis minulosti“, kdy Trump například tvrdí: „Vyhrál jsem potřetí. Vyhrál jsem drtivě.“ Takový pokus přepsat porážky na vítězství považuje za snahu udržet si iluzi vlastní neporazitelnosti v situaci, když realita jeho grandiózní sebeobraz nepodporuje.
Dále zmiňuje posedlost nepřáteli, když Trump nepřetržitě útočí na
„zrádce“, jako jsou údajně Barack Obama, Bill Clinton, Joe Biden,
novináři, vlastní zpravodajské služby nebo migranti. Hledání obětních
beránků chápe jako zoufalý pokus přenést vlastní vnitřní selhání ven.
Tvrzení „snažili se mi ukrást volby“ se tak stává mýtickým
příběhem o zradě.



