Něco o historii krymských referend , dokazující permanentní potýkání
s centrální vládou v Kyjevě :
26. 2. 1992 zrušila Krymská národní rada autonomii a přijala nový
název Republika Krym.
5. 5. 1992 byla tato republika vyhlášena, 6. 6. 1992 byla přijata její
ústava, která mj. umožňovala připojení k Rusku a která měla být
potvrzena referendem 2. srpna 1992
15. 5. 1992 Ukrajinský parlament anuloval Krymskou deklaraci nezávislosti a
dal Krymskému parlamentu týden ultimátum na zrušení referenda, Krymský
parlament pak pod tímto tlakem zrušil 19. 5. 1992 rozhodnutí o státní
samostatnosti, což pak vyústilo do kompromisu autonomie. Ruský parlament
naopak přijal usnesení o nezákonnosti oddělení Krymu od Ruska.
1993 – v době hyperinflace a ekonomické krize , posiluje Krym svou autonomii
a vytváří úřad prezidenta.
Krymští Tataři získávají ve vyjednáváních a Krymský parlament
schvaluje kvótu jejich zastoupení v něm danou demografií, což získává
výhody i pro další navrátilce z řad Arménů, Bulharů, Němců a
Řeků.
16. leden 1994 v Krymských prezidentských volbách zvítězil J. Meškov,
který založil svou kampaň na platformě unie s Ruskem, jedním z jeho
prvních kroků bylo opět vyhlášení referenda.
27. března 1994 v Krymských parlamentních volbách zvítězil proruský blok
Rossija, v referendu, které se konalo současně schvalují voliči větší
autonomii na Kyjevu, dvojí občanství s Ruskem a Ukrajinou a zákonný status
prezidentských dekretů.
květen 1994 Krymský parlament schválil znovuobnovení ústavy vyhlašující
nezávislost na Ukrajině, v říjnu pak Krymský prezident a parlament
rozhodují o sepsání nové ústavy.
17. března 1995 ruší Ukrajinský parlament Krymskou ústavu a úřad
krymského prezidenta a Krymská vláda je na období června až září 1995
výnosem podřízena přímo ukrajinskému prezidentovi. Sesazený krymský
prezident Meškov v Krymském parlamentu odsuzuje kroky Kyjeva a vyslovuje se za
postupné přičlenění Krymu k Rusku. Krymští Tataři opět zcela ztrácejí
těžce vydobyté politické pozice.
v říjnu 1995 Krymský parlament schválil novou ústavu. Ta ale nebyla Kyjevem
uznána až do dubna 1996 – dokud nebyla několikanásobně podstatně
upravena. Krym se stal
integrální součásti Ukrajiny , podmiňující obsah Krymské ústavy
schválením nadpoloviční většinou Ukrajinského parlamentu, úzce
vymezující pravomoci tamní vlády a s právem veta Ukrajinského prezidenta
na všechny Krymské zákony, nicméně rovněž s právem Krymské vlády
pořádat místní referenda a participovat při zajišťování práv a svobod
občanů. Situace se pak na čas relativně zklidňuje po podepsání smlouvy
mezi Ukrajinou a Ruskem rozdělující černomořskou flotilu a upravující
status Sevastopolu v r. 1997, nová ústava nicméně působí novou vlnu
bezpráví proti Krymským Tatarům, jejichž rovnoprávný národnostní status
politické špičky v Kyjevě rovněž vesměs prakticky neuznávají .