Krakistán

Opravdu??? Tak to jsem nevěděla…

Tak si tam v letě vylez, když je to otevřený a je tam průvodce, teda jestli je ten pán ještě na světě. Vyslechl jsem si tam moc hezký výklad.
Ti Druidi jsou cca kilometr za Rajstnou, takže pár kroků, které stojí za to.

To vím náčelníku. Jenom jsem nevěděla, že tam bylo hraniční pásmo nebo co a nikdo tam nesměl.

Jéžiš, dyť je to logický, hranice je ani ne toho půl kilometru za Rajstnou, což bývalo hodně málo. V Čechách, kolem hranic s Bavorskem, bylo hraniční pásmo široké někde i deset kilometrů, třeba na pravý břeh Lipna taky nesměl jen tak kdokoliv. Byla to samozřejmě komunistická buzerace, ale i v tom lze najít přínos. Díky tomu, že někam 40 let skoro nikdo nesměl vstoupit, zůstala tam zachována příroda se vším všudy. Například Národní park Podyjí je přímo klenot (vod Znojma k Vranovu kolem řeky.-)).

Nikdy jsem o tom nepřemýšlela. Uznávám.

Ten nádherný cihlový most v Sedleci byl také v hraničním pásmu a proto nebyl rozebrán na stavby domků a zůstal, i když neudržovaný a poškozený. Tam si zajeď, autem dojedeš až téměř k němu. U nádraží v Sedleci jeď úzkou cestou za nádražím podél trati směrem k Mikulovu až tam, kde začíná cyklostezka (safra, jestli to nezměnili) tam je plácek kde necháš auto a pěšky je to k mostu tři minuty

Díky za tip na výlet.👍

Ten most je moc hezký, byl jsem tam.

Moje tetička bydlela v Mušově a když se začalo mluvit o přehradě, koupila domeček v Sedleci u Mikulova - Kolonce. Takže jí pohraničníci chodili přímo za barákem, dobře si to pamatuji. Že je na Reistně kolonáda jsem vůbec nevěděla! Auto jsme neměli, k tetičce jezdívali na motorce přes léto a kolonádu zakrývaly stromy. I vesnice Úvaly byla v hraničním pásmu! Moji bratranci se oženili, starší k Českému Těšínu, mladší ke Znojmu. Tetička zůstala sama. Před čtyřmi lety ji začalo zrazovat zdraví ale nechtěla si to přiznat. Starší bratranec měl ještě rok do důchodu, takže jsme se u tetičky "nenápadně" střídali celá naše obrovská rodina k ní jezdila "na dovolenou" na pár dnů, hlavně aby přes noc nezůstávala sama. Já už tehdy v důchodu byla, tak to bylo hodně "na mně" přes den jsem trajdala , projížděla a procházela jsem to tam křížem krážem a u tetičky přespávala. Někdy jsem vzala i některé vnouče, Jednu moji vnučku si tetička oblíbila až moc a brblala, že Larča musí do školy Larče se tam také líbilo a vždycky říkala: "Já bych tady zůstala!" Jednou jsem ji vzala k Bráně Druidů. Ptala jsem se jí: "Líbí se ti tady?" Ale děvčátko že ne a ne. "Co se ti tady nelíbí?" "Jo. líbí se mi tady!! Ale když já mám v česku rodiče!!"

Prababička pochází taky z Mušova. Kdysi jsem na půdě našla dobové fotky ještě s těmi ozdobnými rámečky. Naši to chtěli vyhodit. . Mám ten kufřík schovaný pro další generaci. Jsou v něm i prachstaré Cyrilometodějské kalendáře.

Tak to schovej, to je poklad! Mně moje segra vyházela všechno, když staříčci zemřeli mne vůbec nenapadlo že to udělá a nesebrala jsem to!
Kdysi mne nějací lidé, rodáci z Mušova a známí mojí tetičky, vzali do přehrady když byl nižší stav vody a přebrodili!!! jsme se až ke kostelu sv. Linharta

To si piš.-) Pro mě je to poklad. Ke kostelu jsme jezdili v zimě na bruslích. Když teda mrzlo.

Na pohřeb tetičky jsem jela autem se syny. Po pohřbu jsme všichni měli jet do tetiččina domu v Sedleci. Můj starší syn, divočák, všem ujel. v Sedleci u přejezdu mu říkám: "Zahni doprava!!" a dotáhla je k mostu. Chlapi byli nadšení ale vzápětí staršímu zvonil telefon, volala moje dcera: "KDE jste? To jste se ztratili nebo co? My jsme u všichni tady a vy nikde!!" Syn se zasmál: "Však znáš svoji matku ne? Stařenka nás vzala na výlet!!"

Pak bratranec s manželkou vyklízeli dům a hádali se u toho, co vyhodit a co ne, otravovali každého, ať si něco vezme. Děvčata brblala: "Co my s tím? Tetička sice měla krásné věci (ráda pletla) ale nikdo se do toho nevejde!" (tetička byla malá) Tak jsem bouchla do stolu: "Pavle, nalož to do vozíka a přivez ke mně!" Opravdu přivezl plný vozík pytlů s oblečením a krabic plných nádobí a jiných hebel. Se snachou jsme to rozebraly, většinu rozdaly a něco vyhodily ale to už Pavel neviděl - a co oko nevidí to srdce nebolí! Jsem jeho nejmilejší sestřenice dodnes