Krakistán

Žít někde inkognito nešlo. Bratrstvo rudé pracky nakonec vyslídilo každého.
V tom to nebylo na dědině oproti městu ani horší, ani lepší. Například domovnice, kontrolující vyvěšení ruských vlajek v oknech na prvního máje, ty na dědině nebyly. Pamatuju, jak jednou přišel soudruh tajemník z národního výboru a vytýkal mému tátovi, že nemá vyzdobená okna. Vyřešeno na místě, otec mu řekl, že ta okna jsou jeho a lempl z úřadu, kterému smrdí práce, mu nebude poroučet, co si má dávat do oken. To si nájemník v bytě vyfasovaném od podobného komunistického lempla dovolit nemohl.
Co se kultury týče, v to chápu, v tom je město lepší, ale na koncert nebo do divadla se dá zejet, není třeba žít v městském blázinci. Jako dítěti jsem až tak nestrádal, měli jsme v dědině kino, ale jako výrostkovi už mě táhla muzika a posléze i ta velká, myslím operu a to fakt na dědině není. Rockové zábavy ovšem bývaly na dědinách naprosto jedinečné, ty nám zase záviděli vrstevníci z města a jezdili na ně k nám, protože ne každému se líbily diskosračky pořádané tehdy SSM ve městě a v podstatě nic jiného pro mladé tam nebylo.

Venkovské rockové zábavy končily hromadnou rvačkou mezi znesvářenými vesnicemi. Ale předtím prohodili předsedu MNV oknem aby se mu něco nestalo.😀

Tak nějak, až na toho předsedu. Ten když byl čoch (zábvava), tak raději ani nevylízal z baráku. Bylo to pod jeho úroveň, tak se šel ožrat až v zimě na ples KSČ.