Krakistán

Ušetřím ti čas:

Škodovy závody v Plzni:
Založení a soukromé období (1859–1945)
1859 – podnik založil hrabě Ernest Goergen pod názvem Waldstein Engineering Works.
1869 – podnik koupil Emil Škoda, schopný inženýr a podnikatel.
Od té doby se jmenuje Škodovy závody.
Po smrti Emila Škody (1900) zůstala firma v rukou jeho dědiců.
Předválečné období (1927–1939)
ČKD byla akciová společnost, tedy soukromý podnik.
Hlavními akcionáři byli zakladatelé (Kolben, Daněk, jejich rodiny)
Emil Kolben byl technickým ředitelem a jedním z hlavních vlastníků.
Po okupaci Československa nacistickým Německem byla ČKD nuceně arizována.
Emil Kolben (židovského původu) byl zbaven funkcí, později deportován do Terezína a zahynul v koncentračním táboře.
Podnik přešel pod německou správu a byl začleněn do Reichswerke Hermann Göring – vyráběl mimo jiné zbraně a vojenskou techniku (např. tanky Panzer 38(t)).

Zbrojovka Brno:
Zbrojovka Brno byla státní podnik.
Vznikla v roce 1918 jako Československá státní zbrojovka Brno (ČSZ Brno), založená nově vzniklým československým státem pro výrobu zbraní (hlavně pušek vz. 24, kulometů atd.).
Šlo tedy o majetek československého státu.

Tatra Kopřivnice:
1850–1918 – Zakladatelé a rakousko-uherské období
Zakladatel: Ignác Šustala (Ignaz Schustala) – založil firmu Ignatz Schustala & Comp. v roce 1850 jako výrobnu kočárů.
Postupně se rozrostla a vyráběla železniční vagony i automobily.
Název Tatra se začal používat od roku 1919.
1918–1938 – Éra akciové společnosti
Po vzniku Československa fungovala jako Kopřivnická vozovka a.s., později Tatra a.s.
Hlavní akcionáři byli čeští a moravští podnikatelé a banky.
1938–1945 – Okupace nacistickým Německem
Firma byla pod německou správou – připojena k říši.
Vyráběla zejména vojenskou techniku pro Wehrmacht.

Aero a Praga:
Letecká továrna Aero, továrna letadel Dr. Kabeš a spol. (později známá jako Aero, továrna letadel, a.s., Praha) byla v období první republiky (1918–1938) soukromou společností.
Založení: Aero bylo založeno v roce 1919 v Praze-Vysočanech.
Zakladateli byli:
Dr. ing. Vladimír Kabeš – technik a podnikatel, později hlavní osobnost firmy,
Antonín Husník – konstruktér a letec
Vlastnická struktura:
Firma byla soukromě vlastněná, s českým kapitálem. Hlavním akcionářem zůstával Dr. Vladimír Kabeš, který měl rozhodující vliv na vedení i technické směřování podniku. Aero nebylo před válkou zestátněno ani ve vlastnictví cizího kapitálu
Aero úzce spolupracovalo s Ministerstvem národní obrany a s armádou ČSR, pro kterou vyrábělo vojenská letadla (např. řady Aero A-11, A-32, A-100, A-304). Také licenčně vyrábělo zahraniční typy (např. britské Aero MB-200 – francouzský bombardér Bloch MB.200).

Praga:
1907 byla Praga založena jako Pražská automobilní společnost (Prager Automobil-Fabrik, PAF) – původně společný podnik mecenáše barona Theodora von Liebiega a firmy Ringhoffer.

Brzy poté se majoritním vlastníkem stal Českomoravská-Kolben-Daněk (ČKD), resp. její předchůdci.
V meziválečném období byla Praga součástí koncernu ČKD (Českomoravská–Kolben–Daněk, a.s.), který patřil mezi největší průmyslové podniky v Československu.
ČKD vlastnila většinový podíl a Praga fungovala jako její automobilní a letecká divize.

Baťa:
Firma Baťa byla v předválečném období (do roku 1939) rodinným podnikem, jehož hlavním vlastníkem a vůdčí osobností byl Tomáš Baťa.
1894 – Firmu založil Tomáš Baťa spolu se svými sourozenci Annou a Antonínem Baťovými ve Zlíně.
1908 – Po odchodu sourozenců z firmy zůstal Tomáš Baťa jediným vlastníkem.
1932 – Po tragické smrti Tomáše Bati při leteckém neštěstí přechází vedení a většinový majetkový podíl na jeho nevlastního bratra Jana Antonína Baťu. Ten firmu výrazně rozšířil po celém světě.
1939 – Po okupaci Československa a začátku 2. světové války se firma rozdělila na více částí v různých zemích, aby se ochránila před zabavením.

J. & F. Schicht
Založena: 1848 v Ústí nad Labem (tehdy Aussig an der Elbe)
Zakladatelé: bratři Johann Schicht (1822–1880) a Franz Schicht (1823–1883)
Firma byla rodinným podnikem rodiny Schichtů.
V roce 1929 se Schicht spojil s několika dalšími podniky (např. Setuza, Drogerie Schicht, Ott) do koncernu Unilever, čímž se rodina stala spoluvlastníkem a akcionářem Unileveru.

Ano, tato firma splňuje to, co jsi psal.

Vítkovické železárny:
Rodina Kleinů: V 19. století byla železárna pod vedením rodiny Kleinů, kteří podnik výrazně rozvíjeli.
Bývalé české bankovní a průmyslové skupiny: Po roce 1918 (vzniku Československa) se vlastníkem stala Akciová společnost Vítkovice, kde podíly držely české a československé banky a průmyslníci.
Pozdější zapojení státních institucí: Ve 20. letech byla železárna významnou součástí československého průmyslu, přičemž stát měl nepřímý vliv přes finanční skupiny.
Jednoduše řečeno: před druhou světovou válkou byla Vítkovická železárna převážně v rukou československých soukromých akcionářů a bankovních skupin, s historickými kořeny v rodině Kleinů

Třinecké železárny:

Před válkou, tedy v období mezi první a druhou světovou válkou, vlastnily Třinecké železárny hlavně československé a rakouské soukromé investiční skupiny, přičemž dominantní roli sehrávala rodina Gutmannů.
Rodina Gutmannů byla významnou průmyslovou dynastií, která se angažovala v hutnictví a těžkém průmyslu na Moravě a ve Slezsku. Po vzniku Československa v roce 1918 se vlastnictví postupně stabilizovalo, ale stále šlo o soukromé vlastníky a akciovou společnost.

Elektrotechnická továrna Františka Křižíka
V předválečném období byla továrna Elektrotechnická továrna Františka Křižíka vlastněna podnikatelem František Křižík, který ji založil a řídil.

Spolchemie:
Podnik Spolek pro chemickou a hutní výrobu (dnes známější jako Spolchemie) vznikl v roce 1856 ve vídeňském paláci knížete Schwarzenberga.
Firma byla založena jako akciová společnost v Rakousku‑Uhersku (pod názvem „Rakouský spolek pro chemickou a hutní výrobu“) v roce 1856.
Po vzniku samostatného Československo v roce 1918 byla firma přejmenována v roce 1920 na „Spolek pro chemickou a hutní výrobu“.
V 20. a 30. letech firma byla „silnou kapitálovou společností“ a měla podíly ve značném počtu chemických podniků doma i v zahraničí.
Od vzniku ČSR po první světové válce byla důležitým akcionářem, vlastníkem firma Živnobanka.

Precheza:
Továrna v Přerově byla založena v roce 1894 jako chemický závod pro výrobu kyseliny sírové a umělých hnojiv.
V roce 1934 byla změněna smlouva či stanovy podniku na název „Rolnické lučební závody, a.s. v Přerově“ (akciová společnost v Přerově).

A teď se podívám na 2 nejvýznamější banky tehdejší Československé republiky:

Živnostenská banka byla akciová společnost s výhradně českým kapitálem („ryze český bankovní ústav“) již od svého vzniku v roce 1868.
Banka velkoakcionáře prakticky neměla — jak uvádí archiv Česká národní banka: „Velkoakcionářů prakticky neměla, což se ukázalo za okupace jako nejlepší obrana proti německému pronikání.

Legiobanka:
Banka československých legií (tzv. „Legiobanka“) byla založena koncem roku 1919 jako banka určená zejména pro československé legionáře.
Její akcie byly znějící na jméno a stanovy stanovily, že členové správní a dozorčí rady musí být voleni pouze z akcionářů‑legi­onářů.

Opravdu tady to jsou nejvýzmanější firmy, které měly největší vliv na tehdejší HDP Československé republiky. Vyhledal jsme ti tehdejší vlastnickou strukturu.
Kolik z nich mělo německého vlastníka? Odpověz si sám.
Pokud máš jiné informace, sem s nimi. Díky.