Česká Ústava prezidentovi nepřikazuje, aby po volbách jmenoval
premiérem (či pověřil jednáním o vládě) zástupce nejsilnější
strany.
Čl. 68 Ústavy ČR:
Vláda odpovídá Poslanecké sněmovně.
Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje
ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných
úřadů.
Vláda předstoupí do 30 dnů po svém jmenování před Poslaneckou
sněmovnu a požádá ji o vyslovení důvěry.
Jestliže nově jmenovaná vláda nezíská důvěru, postupuje se podle
odstavců 2 a 3 znovu.
Jestliže ani takto jmenovaná vláda nezíská důvěru, jmenuje prezident
republiky předsedu vlády na návrh předsedy Poslanecké sněmovny.
Prezident má poměrně širokou diskreci při výběru, koho jmenuje
premiérem.
Ústava neříká, že musí pověřit nebo jmenovat předsedu nejsilnější
strany.
Rozhodující je, zda daný kandidát dokáže získat důvěru Poslanecké
sněmovny.
Prezident obvykle (z ústavních zvyklostí) pověřuje sestavením vlády
předsedu vítězné strany nebo koalice, která má šanci mít většinu.
A tehdy?
Prezident Československé republiky v meziválečném období (1918–1938)
nemusel po volbách jmenovat vládu vedenou představitelem nejsilnější
strany.
Podle Ústavní listiny z roku 1920 měl prezident republiky právo:
„jmenovati a odvolávati předsedu vlády a na jeho návrh ostatní členy
vlády“ (čl. 64).
Z toho plyne, že:
Prezident měl volnost v tom, koho jmenuje předsedou vlády
(premiérem),
nebyl ústavně vázán výsledkem voleb, tedy nemusel jmenovat předsedu
nejsilnější strany,
ale vláda musela získat důvěru Poslanecké sněmovny, jinak nemohla
dlouhodobě vládnout.
V praxi se prezident (nejprve Tomáš G. Masaryk, později Edvard Beneš)
většinou snažil najít takového kandidáta na premiéra, který měl šanci
sestavit vládu s podporou parlamentní většiny. To často vyžadovalo
koaliční jednání, protože v meziválečném Československu byla politická
scéna roztříštěná a žádná strana neměla sama většinu.
V roce 1926 jmenoval Masaryk Antonína Švehlu (agrárníka), protože jeho
strana byla nejsilnější a dokázala sestavit koalici.
V jiných případech (např. 1929, 1935) se prezident rozhodoval podle
politické situace a stability, ne jen podle volebních výsledků.