Varování
V této diskuzi se objevují odkazy a příspěvky obsahující vulgarismy.
Berte na vědomí, že jejich přítomnost ovlivňuje kvalitu komunikace a neodpovídá standardům slušného vyjadřování.
PS : Tuhle větu myslíš vážně?
"(...) když se podíváš i do tabulky, kde je jasně vidět jaká strana měla kolik procent a mandátů, tak je jasné, že koalici, která se spojila a měla celkovou většinu nebyla stana, kterou jsi zmínil."
:-))))))))))))))))
Je zjevné, že buď nechceš chápat a nebo opravdu nechápeš.
Ne, prezident republiky opakuji nemusí jmenovat vítěze voleb ale toho, kdo má sílu na to, aby sestavil většinovou koalici a to strana Henlainova opravdu tehdy nesplňovala.
Nebavíme se o jmenování vlády, proboha, ale o pověření k sestavení.
Ty jsi vcelku mimo, dneska.
Nejsem...opravdu nemusí z ústavy ani tehdejší a ani dnešní pověřit k sestavení vlády tu stranu, která získala nejvíc procent. Opravdu nemusel a nemusí.
A teď mi ukaž, kdo a kdy tvrdil, že musel a musí z ústavy .-))))))))))))))
Jestli to nenajdeš, že by uvedneé někdo tvrdil, poprosil bych tě, abys
už jen mlčel, ať to má konec :-))))))))))))))
a spíš zkus konečně pochopit, co ti o tom píšu celou dobu já
.-))))))))
Ty jsi psal, jak po volbách byla ta SdP obejita a jak to byl jeden z důvodů nacionalismu v Sudetech. Ale on nikdo SdP neobešel. Prostě prezident republiky jmenoval pověřením o sestavení koaliční většiny toho, kdo byl schopen tuto většinu složit. A to SdP nebyla a nestalo se nic protiústavního.
Ano, byla obejita s právem na první pokus sestavení vlády.
Na tom nic neukecáš.
A přesně to obejití založené čistě na PROTINĚMECKÝCH NÁLADÁCH,
protisudeťáckých, bylo důvodem jejich příklonu k Hitlerovi
Nikdo netvrdil, že to bylo neústavní. Já sám dokonce přímo napsal, že to nebylo proti ústavě ani zákonům.
Ale proti dosavadním konvencím, slušnosti.
SdP nedostala ani možnost se o sestavení pokusit.
A už vážně stačilo.
pakovat to nemusíš, toi všichni víme, opravdu .-))))))))))))
A pro tebe to snad taky není novinka.
Česká Ústava prezidentovi nepřikazuje, aby po volbách jmenoval
premiérem (či pověřil jednáním o vládě) zástupce nejsilnější
strany.
Čl. 68 Ústavy ČR:
Vláda odpovídá Poslanecké sněmovně.
Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.
Vláda předstoupí do 30 dnů po svém jmenování před Poslaneckou sněmovnu a požádá ji o vyslovení důvěry.
Jestliže nově jmenovaná vláda nezíská důvěru, postupuje se podle odstavců 2 a 3 znovu.
Jestliže ani takto jmenovaná vláda nezíská důvěru, jmenuje prezident republiky předsedu vlády na návrh předsedy Poslanecké sněmovny.
Prezident má poměrně širokou diskreci při výběru, koho jmenuje premiérem.
Ústava neříká, že musí pověřit nebo jmenovat předsedu nejsilnější strany.
Rozhodující je, zda daný kandidát dokáže získat důvěru Poslanecké sněmovny.
Prezident obvykle (z ústavních zvyklostí) pověřuje sestavením vlády předsedu vítězné strany nebo koalice, která má šanci mít většinu.
A tehdy?
Prezident Československé republiky v meziválečném období (1918–1938) nemusel po volbách jmenovat vládu vedenou představitelem nejsilnější strany.
Podle Ústavní listiny z roku 1920 měl prezident republiky právo:
„jmenovati a odvolávati předsedu vlády a na jeho návrh ostatní členy vlády“ (čl. 64).
Z toho plyne, že:
Prezident měl volnost v tom, koho jmenuje předsedou vlády
(premiérem),
nebyl ústavně vázán výsledkem voleb, tedy nemusel jmenovat předsedu
nejsilnější strany,
ale vláda musela získat důvěru Poslanecké sněmovny, jinak nemohla
dlouhodobě vládnout.
V praxi se prezident (nejprve Tomáš G. Masaryk, později Edvard Beneš) většinou snažil najít takového kandidáta na premiéra, který měl šanci sestavit vládu s podporou parlamentní většiny. To často vyžadovalo koaliční jednání, protože v meziválečném Československu byla politická scéna roztříštěná a žádná strana neměla sama většinu.
V roce 1926 jmenoval Masaryk Antonína Švehlu (agrárníka), protože jeho strana byla nejsilnější a dokázala sestavit koalici.
V jiných případech (např. 1929, 1935) se prezident rozhodoval podle politické situace a stability, ne jen podle volebních výsledků.
Původně jsme se tady bavili o odsunu a já jsem uvedl příklady, proč k němu po válce došlo. Opakuji, první byli odsunuti češi ze Sudet. Nikoli opačně. Do toho ty ztráty životů v Protektorátu Čechy a Morava, které byly v řádech statisíců. Ani se nedívím, že k tomu odsunu po válce došlo.
