Martinská husa je tradice několik století stará, tedy u nás na Moravě
určitě.
My tady zase nikde nemáme posvícení. Někde jsou hody, jinde pouť, ale
posvícení nikde.
Martinská husa je tradice několik století stará, tedy u nás na Moravě
určitě.
My tady zase nikde nemáme posvícení. Někde jsou hody, jinde pouť, ale
posvícení nikde.
Můžeš mě nahlásit nejbližšímu členu Pomocné Stráže Veřejné
Bezpečnosti.
A nebo na Národním Výboře.

Pokud máte v obci místní odělení, tak není co řešit, rychle tam
utíkej.
My jsme u nás fízlárnu nikdy neměli, jen ty soudruhy pomocníky.
U nás ještě donedávna řádili Banderovci, potom reakcionářští živlové a nakonec se přidala i závadová mládež.
Tak v podstatě všechny tradice jsou vymyšlené lidmi.
Tradice Martinské husy se opírá o legendu, kterak se svatý Martin ukrýval
mezi husami a ty jej hlučným gágáním prozradily, načež je Martin upekl a
snědl.
Komerční svátek je dnes ze všeho, což ale neznamená, že by se v našich
končinách ty husy o svatém Martinu nepekly několik set let.
Spojuješ tuto tradici výhradně s návštěvou předražené restaurace,
ovšem husu si můžeš také doma vykrmit i upéct sám. Nakonec tak po celá
ta léta dělaly hospodyně po celém kraji.
Prababičky nacpaly husu do bedny a cpaly do ní šrot, aby měly dost sádla. Matně si to pamatuji. Jenom už nevím, jestli to byla na Martina nebo na hody.
Husy se krmily nějakáma šiškama, ženské jim je strkaly do zobáku a masírovalymkrk, aby toho sežraly co nejvíc. Husa musela být tučná. Jedla se o každém svátku, klidně i o hodech.