Krakistán

Super televize ,né jak ty dnešní sračky! Hezký jsi musel vstát přepnout jiný program a tak jsi vlastně cvičil ceký večer . Dnes žuchneš na gauč a žereš brambůrky.

Nesuď jiné podle sebe.
Nikdy jsme doma neměli ruskou televizi.
V našem kraji o ty ruský těžítka lidi moc nestáli, páč zde byl celkem solidní příjem rakouské televize, no a jelikož ta vysílala v normě PAL a ruská mrdka uměla jen SECAM, tak se na to ani nestály fronty v elektře.
Vstát a přepnout jsem určitě nemusel, jelikož nebylo moc co přepínat, až do revoluce se zde daly chytit jen dva čské programy, přičemž většinou bylo na jednom hovno a na druhém dvě.
Na tu rakouskou tv jsem se taky moc nedíval, bo neumím německy, tak jen sem tam na nějakou muziku, nebo film, který nepotřebuje velké jazykové znalosti.

My měli taky ruskýho Rubína za komunistů.Hroznej krám. Těžkej jako prase. Hned v roce 1991 jsme si koupili Sony Trinitron s dálkovým ovládáním a pohoda. Já jsem v pokoji měl potom malou přenosnou TV, jmenovala se Anitech, taky s dálkovým už.

Tady tu hrůzu ruskou jsme měli co si pamatuju...))))

V roce 1991 už tady tu:

A proti ruskýmu krámu to byl tehdy velký skok dopředu.

Obraz jako ,,víno" měla v tý době Sony Trinitron proti ruskýmu Rubínu...)))

Pořád je doma a plně funkční. Nikdy nebyl na opravě.

Hezký, ale až po.
Před byla i taková super televize k hovnu, protože i když měl někdo Sony z Tuzexu, tak když ji pustil, lhal z ní Husák.
My jsme kupovali první barevnou televizi až v devadesátých letech, páč za komunistů jsme na ni jednak neměli a taky jsme ji nepotřebovali, černobílá na ty normalizační sračky bohatě stačila.

Děd ji kupoval v 90 v Rakousku. Do té doby měli černobílou. To prý bylo doma slávy.-) Jel pro ni se žigulem 1200.

Ne, kecám. Měli barevnou už o několik let dřív.

Půlka bedénky tvořil hadr a půlka mini obrazovka..

Séquentiel couleur à mémoire

My měli první TV hadrovou, heč...

Jakou hadrovou???

Co jakou ? Má milá, ty nevíš, co je hadr ? To byla bedénka potažená hadrem s malou obrazovkou a lítaly v ní obrázky jako žive..Štěpánka Haničincová vyprávěla pohádky s certikem Bertíkem a já byla tuze šťastná...to bylo právě štěstí, o němž mnozí nemají ani potuchy...

Jo, jo...to bylo v době, kdy jsi ještě pod tričkem měla rybízky a ne kokršpanělí uši, jako teď...to bylo pravé štěstí, které teď už nemáš....
Ale nezoufej: i stáří může být šťastné, pokud se člověk neňahňá v idealizované minulosti a je schopen radosti a štěstí s tím, co právě má.

To píšeš o sobě ? Tak to máš děvče blbý..