Chápu to, uznávám i pokrok, jenže staré dobré hi-fi je o něčem
jiném. Jde to spíš koníček, láska ke starým krásným věcem. Novodobý
high end doma nemám, nechci ho a ani na něj nemám peníze. Blůtůtů
plastikový věci zase nechci, protože se mi prostě nelíbí, čistě z
principu. Možná už některé hrají slušně, věřím tomu, jenže pořád
je to plastový nevzhledný hnus, většinou s dunivým hnusným nádechem
zvuku, ty levné umí jen dunět, poslouchat se to vůbec nedá. Ale to jsou asi
jen ty tzv. party reproduktory, menší, či i dost velké odporně vypadající
škatue, které mimo vyluzování dunění ještě mohutně svítí a blikají
všemi barvami. Takové krámy stojí v každé větší elektře, mívají i
několik modelů tohoto nesmyslu.
Ono to u mě není až tak úplně o tom zvuku, vždyť ty starý velký bedny
hrají každé jinak, je to jako housle, od každého houslaře mají jinou
barvu zvuku. A tak jak nikdo neřekne, že Štainerky, Guarnerky, či
Stradivarky jsou odepsaná historie, neřekne to nikdo znalý ani o kvalitním
hifi z minulého století. Určitě by dnes taky šly udělat plastové housle
někde v Číně za šestnáct padesát a možná by i slušně hrály, přesto
jsou jako etalon pořád vnímány ty 300 let staré Stradivarky.
Líbí se mi, jak zastánci velmi rádi argumetují tím, že ty nové
mp3bluetoth zařízení se "přibližují" 50 let starým analogovým kvalitním
strojům, no tak tomu říkám úspěch. Já to vidím opačně, podle mě ty
nové technologie jsou 50 let za opicemi, neboť stále neumí to, co bývalo
před těmi padesáti lety standardem.