ávra měl tehdy smůlu, našli se lidé, kteří o jeho účasti
poreferovali na patřičných místech. Informace dorazila do divadla dříve
než herec sám. Tam již na něj přisluhovači rudé moci čekali. „Vylítli
z kuřárny za vrátnicí dva chlapi, tehdejší správce Malého divadla a
osvětlovač. Ten správce mě silně kopnul, a když jsem se obrátil, díval
jsem se do ústí pistole.“
Skončilo to vězením a zákazem hraní
V divadle se Vávra začal cítit nepatřičně, doslova jako bílá vrána. Většina herců se přidala ke komunistické protiakci. Za zničeného Stalina, zničili bronzovou sochu Masaryka. Podle pamětníků nejprve herec Josef Větrovec upevnil Masarykovi na krk smyčku, pak pomník strhli a odvezli do Škodovky, kde byl roztaven. Samotného Vávru pak tři členové divadla udali státní bezpečnosti a v divadle navíc uspořádali nabubřelý soudní tribunál. Předsednictvo divadla si obléklo taláry a všem oznámilo hercův konec. Poté si jej vyzvedli v Praze, kam se v té době uchýlil, a odvezli jej na tak zvanou plzeňskou gestapárnu, budovu, kde za války sídlilo gestapo a v níž se následně více než symbolicky usadila komunistická StB. Vávra na tomto ponurém místě strávil měsíc ve vazbě. V následném procesu byl odsouzen na osmnáct měsíců odnětí svobody nepodmíněně, ke ztrátě občanských práv a doživotnímu zákazu umělecké činnosti. Vězení si odpykal v kamenolomu, po propuštění sháněl práci s velkými obtížemi. Nakonec pracoval několik let jako topič.
Tohoto herce jsem měla ráda. Nechápu, že mohli
někteří herci udávat své kolegy. 
Prezidenta Novotného však lidi chválili, že nebyl takový šmejd jak ti dva před ním.
