Není důvod vůbec řešit.
Slavík je desítky let úplně zbytečná soutěž.
Mě byla k smíchu už za komančů, to se ta šaškárna ještě jmenovala
Zlatý slavík a jakože to pořádal časopis Mladý svět. Byl to časopis pro
mladé a to opravdu byl. Přesto v této anketě i v osmdesátých letech
pravidelně vyhrával jeden národní umělec. Nikoho nezajímalo, že tohoto
slavíka z povolání mladí lidé téměř vůbec neposlouchali, byl dávno
překonaný, asi jako Vlachovka. Mladí, což jsem tehdy byl i já, poslouchali
lecos, kupovali desky a nahrávali kde co, ale určitě ne mistra. Někdo
poslouchal disco, jiný rock, metal, novou vlnu, folk a já nevím co ještě.
Ale skutečně si nepamatuju, že by někdo z mých vrstevníků sháněl na
vypůjčení desku Gotta, aby si ji mohl nahrát na kazetu, nebo letěl
okamžitě po vydání jeho elíčka do obchodu si ho koupit. Samozřejmě měl
své fanynky, třeba sestřičku z Básníků a podobné postarší dámy u
televizních estrád, ale to určitě nestačilo na první příčku v jakémsi
Slavíkovi. Takže od těch doby vím, že celý slavík, ať už zlatý, nebo
český, je jen pražácké šméčko. Vždyť i Franta Kocórek dokázal, jak
je celkem snadné celou tu slavnou šeškárnu zfixlovat a to vůbec nebyl u
tvorby tohoto bludu, tenkrát rozvážel po Brně uhlí.