To si nemohli koupit svoji vlastní střechu nad hlavou? Jejich profese byla
za minulého režimu nadstandardně ohodnocena, Ostrava byla region, kde byly
příjmy tehdy takové, o kterých se v jiných regionech republiky mohlo lidem
maximálně zdát.
A že vše, což je všeobecně známé propili? No za to jim nikdo nemůže, za
to si mnozí mohou sami.
Já jsem svoji střechu nad hlavou kupoval za své, po finanční a ekonomické
krizi. Tehdy byla cena nemovitostí oproti dnešním cenám přijatelná,
nicméně ceny po roce 1989, kdy byly nemovitosti vyloženě ,,za hubičku" to
nebyly. Neříkej mi, že kdyby vše nepropili, že si nemohli s jejich příjmy
koupit už dávno svou střechu nad hlavou?
A nemusíš mi nadávat, neboť já co se týče tvé osoby, taky zatím
nepoužívám vulgarity.
Já jsem horník, kdo je víc. Ani za socialismu nebrali všichni stejně
20. 11. 2025 9:30
Odměňování za socialismu odráželo charakter nové, „lepší“
společnosti. Inteligence se na žebříčku finančních příjmů propadla a
mnohem více se cenila těžká fyzická práce, k níž nebylo potřeba
náročné vzdělání.
Při vzpomínkách na dobu před listopadem 1989 je to jeden z nejčastěji
opakovaných mýtů: za socialismu brali skoro všichni stejně a nikdo tak
nikomu nezáviděl. Není to pravda.
Komunistický režim protežoval těžkou dřinu pod zemí například heslem
„já jsem horník, kdo je víc“. Také touto nálepkou se mělo zdůvodnit,
proč její odměňování vyčnívalo nad většinou povolání v
rovnostářském socialistickém zřízení.
Průměrná měsíční mzda horníka v roce 1988 činila bezmála 7,2 tisíce
korun, což odpovídalo dvouapůlnásobku průměrného příjmu. Nebylo mnoho
profesí, v nichž by lidé dostávali takové peníze. Výjimkou byli
například ještě vojáci nebo energetici.
Největší nárůst hornických mezd začal v 50. letech, značný rozdíl mezi
„těžce pracujícími“ a ostatními profesemi se začal smazávat až po
sametové revoluci. Havířina nenabízela pouze nadstandardní platy, ale
mnohdy také přístup ke zboží, které bylo jiným obyvatelům
nedostupné.
„Třeba na akci ke Dni horníků, kde se zboží rozdělovalo, jsem si koupil
automatickou pračku a kvalitní ledničku,“ vzpomínal před lety Jaroslav
Broulík z Havířova, který fáral od poloviny 60. let až do
devadesátek.
Vedle toho, že si horníci mohli pořídit nedostatkové zboží, měli
rovněž snazší cestu k získání bytu. I když v tomto případě hrálo
také podstatnou roli, nakolik se dotyčný společensky angažoval, zda byl i
členem komunistické strany či jestli například překračoval plán.
Další informace viz odkaz (link):
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/magazin-historie-ja-jsem-hornik-kdo-je-vic-ani-za-socialismu-nebrali-vsichni-stejne-291350