Ostružiny bývají vysoko, horší to je s borůvkami. Ty je potřeba extra důkladně omýt.
Na Novém Zélandu jim na ostružiny zase kálí tasmánský čert . To ale
musí potvrdit Kiwi

occi - Tady tasmansky cerst nezije -- ale jinak rostomile zviratko mam nekolik fotek jak ho maznelka chova v Brisbane v australii v parku. Tady zije possum - ten ma leino neskodne spis naopak hodne vytaminu v nem ale na ostruziny neleze ker ma slabe verve (pruty) a plne trnu - ani ptaci moc nanej nesedaji.
Borůvky důkladně omýt?
Jako každou borůvku zvlášť drhnout kartáčem?
Nikdy jsme borůvky neumývali, sežral jsem jich jako dítko haldy, čerstvých
i nějak zpracovaných a ještě jsem pořád na světě.
Současná doba je přímo posedlá čistotou, hlavně desinfekcí úplně
všeho. Lidé žijí v téměř sterilním prostředí, které si doma
vytváří pomocí otírání a umývání úplně všeho chemickými
prostředky, prach a smětí pak vysávají robotické vysavače. Někteří
bohatší lidé si zvou domů úklidové a desinfenkční firmy.
Je to všechno ohromné a vypadá to hezky, žít v dokonale čistém
prostředí, jako astronauti, nebo figuranti v reklamách na úklidové
prostředky.
Má to však jeden háček, tito skleníkoví lidé nesmí vycházet ven do
volného prostoru, natož do přírody, protože jejich zhýčkaný imunitní
sysytém si neporadí skoro s ničím normálním, čeho je všude kolem plno.
Jejich děti pak ve zvýšené míře trpí alergiemi na cokoliv přírodního,
na pyly, na kočky, možná i na kýchnutí mravence.
Nejsem prase a nevolám po tom, aby se lidi nemyli a žili jako ve středověku,
ovšem opačný extrém vymydlenosti do poslední molekuly nepovažuji za
zdravý životní styl, spíš naopak.
Tak to by už celá moje rodina dávno vymřela
protože jsem každé léto dotáhla domů aspoň 50
l borůvek
Samozřejmě jsme je jedli i při trhání 
Borůvky jsem sbírávala hlavně když jsme pásli (jézeďácké) ovce a
bydleli jsme v chatce v horách - to byly borůvky každý den! Ale i pak, když
děti začaly chodit do školy a nemohli jsme odejít na celé léto, na
borůvky se jezdívalo stále. Konzervovala jsem je na všechny možné
způsoby. Kdysi jsem přišla s dcerou na preventivní prohlídku k lékařce.
Na oběd byly borůvkové knedle a dcerka měla fialovou pusu. Doktorka se do
mne pustila, PROČ jsem dceři dala borůvky když neměla průjem? Nemohla
pochopit, že borůvky u nás nejsou LÉKEM který se šetří proti průjmu,
že je to v naší rodině BĚŽNÉ JÍDLO. Pak jsem jí každý rok aspoň 5
litrů borůvek přinesla

Na ostružiny jsem zase chodívala s ŽEBŘÍKEM. Tady jsou totiž ještě
někde meze mezi poli, zarostlé hložím, trnkami a šípky. No a ty ostružiny
se derou nahoru, vyrostou až nad keře a tam mají největší plody. Velikosti
třešní. Patnáctilitrový kýbl nasbíraný razdva - ale - kal se k nim
dostat? Pořídila jsem si skládací hliníkový žebřík, hrábě na
přitáhnutí šlahounů,, háček na zavěšení kýblu na žebřík
a šla na ostružiny s žebříkem

No já to přece chápu. Su z dědiny, kde sice v okolí bylo borůvek málo,
ale nějaké přece a mimo nich tady ale v lesích bývala halda malin a
ostružin. Sežrali jsme toho tuny aniž bychom si to umývali ve smradlavé
chlorované vodě. Vlastně jsme ani nemohli, tenkrát u nás ještě nebyl
vodovod.
Musím se těm městským omývačům smát. Doma mají všechno dokonale
čisté, oplachují snad i hašlerky, ale čokla vyvedou z bytovky každý ráno
vysrat se na veřejný trávník. Potrpí si na čistotu, ale přitom se brodí
v hovnech, prasata sídlištní.