Potíž je v tom, že naše právo má na každé takové zboží jiný
metr.
Zatímco symboly nacismu jsou zakázané ovoce, za propagaci komunismu nikoho na
ulici neseberou. Mávat nacistickou vlajkou se nesmí, mávat rudou se srpy a
kladivy se může. Hajlovat se nesmí, pozdrav čest práci je úplně běžný,
byť se jedná o recesi nebo vtip, jenže proč se nesmí ze srandy hajlovat,
ale čestprácovat ano?
Dlouhá léta se v Praze na mostě Karla prodávaly čepice sovětské, či
rudé armády a nikomu to nevadilo, byť šlo o stejnokroj armády, která naši
zemi 20 let nezákonně okupovala.
K tomu všemu ještě některé masové vrahy uctíváme zcela oficiálně jako
národní hrdiny, například socha lapky Jana Žižky stojí na spoustě
náměstí a pod jeho největší sochou se konají vpomínkové akty našich
nejvyšších politiků.
I když se ale nebudeme tímto středověkým řezníkem raději zabývat,
pořád zde máme onen zásadní rozpor mezi přístupem ke dvěma zločinným
režimům dvacátého století. Hákenkrojc, nebo Hitler na tričku je trestný,
rudá hvězda, nebo Brežněv nikoliv. V naší zemi není problém vstoupit do
strany s názvem komunistická (KSČM) a kandidovat za ni ve volbách, ale nikdo
si nedovede představit, že bychom zde měli i stranu nacistickou, třeba
nějaké NSDAPM.
Nechápu ten rozdíl. Měli bychom se konečně rozhodnout a postavit tyto dva
zrůdné zločinecké režimy na stejnou úroveň. Tedy buď stíhat i propagaci
komunismu, nebo nezakazovat nácky.
Chápu, že to je těžké, když ti komouši stále žijí mezi námi, někdo
je má doma v rodině, ale pak se nedivme nějaké burze, kde prodávají
sběratelské haraburdí s jakoukoliv tématikou. Je to dělání velblouda z
komára.