Krakistán

Musel, pokud chtěl. Tak to přesně bylo.
Jinými slovy to ovšem znamená, že nemusel. Nikdo nemusel. Skákat s padákem a prát se mohl kdokoliv i jako nestraník.
Na základě toho, že vstoupil, není už nikdy jisté, že nevstoupí kamkoliv jinam, aby zase něco mohl. To platí obecně pro kohokoliv, nejen pro soudruha z Hradu. Ten nejen že vstoupil, ale byl i funkcionář zločinecké organizace KSČ, což fakt nemusel, ale asi chtěl.
Každý z těch "starých chlapů" se na tu vojnu dívá zpětně trošku jinak, stejně jako na lampasáky, kteří tam na ně tehdy řvali. Pro mě je dnes jakákoliv komunistická guma nepřijatelná na jakémkoliv významnějším postu, natož v nejvyšších ústavních funkcích a to i v případě, že učinila pokání, převlékla kabát a oddaně slouží novým pořádkům. Nikdy totiž nevím, zda ten kabát nepřevlékne zase a nebude sloužit někomu, či něčemu jinému. Ten náš hradní pán nám zatím slouží dobře a narozdíl od jeho dvou předchůdců nám nedělá ve světě ostudu. Přesto bych byl raději, kdyby tam místo něj byl někdo jiný.
Nemůžu za to, je to čistě můj pocit. Holt nepatřím mezi tu sortu "starých chlapů", kteří na službě v komunistické armádě pod velením komunistických lampasáků spatřují cokoliv pozitivního. Mě tam z toho uctívání zla a nenávisti bylo na blití.
Určitě znáš filmy o naší armádě padesátých let, zejména komedie Tankový prapor, nebo Černé barony. Když se nad nimi ale zamyslíš, tak jsou to spíš tragédie. Komunističtí lampasáci byli nedílnou součástí aktivní části našich spoluobčanů, kteří zde nastolili a následně udržovali zločinný a zavrženíhodný totalitní režim.

Já jsem z rodiny komunisty stíhané. V roce 1983 mého otce uvěznili a odsoudili na 3 roky vězení. Ne v padesátých letech - to byli postihováni jinak - ale - až v roce 1983! Ale to je na delší povídání.
Přesto - anebo spíš PRÁVĚ PROTO jsem poznala lidi. Na jednu stranu lidi, kteří do KSČ vlezli právě kvůli kariéře, na druhou stranu lidi, kteří se označovali za antikomunisty.
Víš, co se dělo?
Pomoc a podporu jsme jak my, rodina tak i můj otec dostávali daleko víc od těch komunistů než od těch antikomunistů - ti byli posraní strachy. Neříkám že všichni ale bylo jich moc: "K nám raději nechoď ať se na nás komouši nezaměří protože se s tebou stýkáme"! To se mně fakt stávalo! Ale členové KSČ, kteří věděli, o co jde, tak ti přicházeli mamince na pomoc, pomáhali i mně a bratrovi seč mohli a přitom nemuseli!
Takže tak.
Hodně mne to naučilo znát lidi.
Když se ti nic zlého neděje, nepoznáš kdo je kdo.

Něco o tom taky vím, ale nechci to zde propírat.
Tvého otce, stejně jako tisíce jiných nevinných lidí, odsoudili komunisti. Nebýt jich, patrně by nikdy ve vězení nebyl a nebyly by tam ani ty tisíce jiných, mnozí tam přišli o zdraví, někteří i o život.
Jedni komunisti psali posudky, udávali, vyhazovali z práce, ze škol, kradli rodinám majetek, odsuzovali, zavírali a mučili, jiní komunisti, tedy někteří, pak i pomáhali komunisty perzekuovaným rodinám, no ano, bylo to tak.
Každý komunista svým členstvím prokázal ochotu spolupracovat se zločineckým režimem, někdo více, někdo méně. Výmluvy, že museli, protože .. něco, jsou sice oblíbená omáčka, leč byli to komunisti. Nebýt komunistů a jejich zvrácených praktik, nemusel by ti nikdo pomáhat kvůli zavřenému tátovi, protože by prostě zavřený nebyl. Pro mě je to celkem přehledné a jasné.