Podle tvého pravopisu jsi tam seděla celou dobu, že?

Podle tvého pravopisu jsi tam seděla celou dobu, že?

Podle vzoru mladých...množné číslo ý...nepíšeš mladích lavicích, chod na doučování
Podle vzoru jarní...
U přídavných jmen rozlišujeme tři druhy:
tvrdá (mladý, velký, hedvábný)
měkká (jarní, cizí, ranní)
přivlastňovací (Petřina, trenérův, maminčiny)
Není tomu tak, opravdu se správně píše oslích lavicích. Mají pravdu.
„Oslích“ je tvar přídavného jména oslí.
základní tvar: oslí (jaký? čí?)
Přídavná jména zakončená na í (jarní, letní, psí, oslí, cizí atd.) se píší vždy s dlouhým í ve všech pádech.
V oslích lavicích, 6. pád množného čísla, stále přídavné jméno vzoru jarní.
Proto í, nikoli y.
Závidím vám vaše teoretické znalosti české gramatiky.
To jsem neuměl nikdy, takže jsem to ani nemohl zapomenout.
Pády, vzory, pravidla, aj, v životě jsem si to nedokázal zapamatovat.
Přesto jsem z diktátů a slohu míval jedničku a z češtiny odmaturoval za
dva.
Kdysi, dneska bych asi propadlo.
Oslí muž, oslí žena, oslí dítě...dle vzoru jarní.
Není to podle vzoru mladý, opravdu ne.
Právě proto se u nás neříká oslí, ale oslovská lavice, tam žádný
iy není, tak se nemusíme handrkovat.
.
Já teda vůbec netuším, podle jakýho je to vzoru, ale když zde vidím to
oslÝ s tvrdým, tak mě to úplně rve oči. Nevím proč, já to prostě
vidím, že je to kravina, ale nedokážu to vědecky zdůvodnit.
Tady je mi to taky fuk, ale někdy bych plakal nad úrovní naší
vzdělanosti.
Když si v práci přečtu e-majl o dvou větách a je v něm šest hrubých
chyb, tak si říkám, co se v těch školách dnes učí. Běžná věc,
pisatel má často titul, nebo několik titulů a ovládá i angličtinu. Jinak
neumí většinou nic, jsou to jen takoví ti šašci pohybující se od firmy k
firmě. Všude oslní svým curriculum vitae, vytasí štos diplomů ze
zbytečných kurzů a než se přijde na to, že jsou v podstatě k ničemu,
jsou dva roky pryč.
Přesto se nestydí neumět učivo žáků čvrté obecné.
Pár lidem se za hrubku omlouvám, ale oni to pochopí, nedělají z toho
vědu.

Když hodně čteš, získáš cit pro spisovný jazyk. Jenom nesmíš číst
noviny. To je někdy hnus a děsběs, Já mám syna dyslektika a on se opravdu
musí naučit každé slovo, jak se píše. Jednou mne "dostal". Jezdíval s
kamionem a občas mne bral se sebou, když jel sám do nějaké zajímavé
destinace a já se mohla urvat z práce. Jednou vyjížděl z Bratislavy a
poslal SMS: "Je to Ryga" já na to: "JEDU" a upalovala domů. Než přijel z
Blavy, nasmažila jsem řízky
koupila balenou vodu a pivo a
čekala u hlavní cesty. Jen jsem vlezla do kamionu seřvala jsem ho: "Píše se
RIGA a ne Ryga!" "No, když myslíš,,," Jenom co jsme vjeli do Lotyšska,
ukázal na prvý ukazatel u cesty a tam stálo bílé na modrém: "RYGA"

Asi to bude tím čtením, páč jako kluk jsem přečetl haldy knížek, od
pohádek pro malé až po sci-fi, tedy pohádky pro velké. Verneovky a Mayovky
asi všechny, něco i ve slovenštině. Totéž bylo na vojně, kde jsme se
převážně flákali a povalovali, tak byla na čtení spousta času.
Noviny se za mého dětsví a mládí nečetly, protože v nich byla jen samá
lež a komunistická propaganda, takže nanejvýš inzeráty a tehdy velmi
stručný program televize.
Taky jsem nepřečetl skoro žádnou knihu z takzvané povinné četby, co nám
nakázali ve škole, páč to byl většinou buď komunistický odpad a nebo mě
to nebavilo. Výjimka byl asi jen Robinson Crusoe a před maturitou kupodivu
F.L.Věk, což byl výkon, páč mimo mě tu tlustou bichli nepřečetl ze
třídy myslím nikdo.
A s tím pravopisem to moc neřeš, ono je to jedno. Moje máma píše celý
život syrup s tvrdým y, protože jako malá dostala ve škole pětku za to,
že tam napsala měkké i, tehdy to prostě bylo naopak.
No jo Jirasek, to byl velky psavec... mam podobnou zkusenost s Proti vsem...

F.L. Věk mě tak nějak v tom jankovitém věku oslovil, protože se tam
hodně píše o svobodě a takových věcech. Jirásek to samozřejmě psal o
šlechtě a Rakousku, řešil poněkud archaické problémy, jenže ono to
sedělo na komunistickou toalitu jako prdel na hrnec. Divím se, že to
komunisti nezakázali, takový chvalozpěv na svobodu.
Zakázali jen ten seriál, mimochodem moc povedený a jeden z našich
nejlepších. Ten jsem pak viděl až po revoluci.