Krakistán

V nedávné minulosti zaznělo z úst politika označení první dámy jako vyžírky…
Takové vyjádření je nepřijatelné, a to nejen politicky, ale především lidsky.
Urážet první dámu, osobu, která důstojně a kultivovaně reprezentuje Českou republiku doma i v zahraničí je projevem hluboké neúcty.
Po mnoha letech máme první dámu, která působí klidně, přirozeně a bez potřeby se předvádět.
Právě to je zřejmě pro některé lidi problém.
Tyto výroky nevypovídají nic o první dámě, ale velmi mnoho o tom, kdo je pronáší.
Jde o chování typické pro osoby, které postrádají vnitřní jistotu a nahrazují ji agresí, posměchem a shazováním druhých.
Místo argumentů nastupují urážky, místo obsahu laciná provokace.
To není odvaha ani upřímnost, ale emoční nezralost a neschopnost vést veřejnou debatu na úrovni.
Zarážející je i to, jak snadno se podobné výroky šíří dál a jak ochotně je někteří lidé sdílejí.
Ne proto, že by měly hodnotu, ale proto, že jsou jednoduché, úderné a bohužel i líbivé pro ty, kteří rezignovali na slušnost.
Takové chování ale postupně rozkládá veřejný prostor, normalizuje hulvátství a posouvá hranice toho, co je ještě považováno za přijatelné.
Je čas říct jasné dost.
Dost urážkám, dost ponižování, dost lidem, kteří si pletou drzost se silou a sprostotu s otevřeností.
Kritika politiky je legitimní a nutná, ale osobní útoky a dehonestace lidí, zvlášť žen, které svou roli vykonávají důstojně do demokratické společnosti nepatří.
Veřejný prostor je zrcadlem společnosti.
A pokud budeme takové projevy tolerovat, nemůžeme se divit, že mizí respekt, úcta a elementární lidská slušnost.
Tohle je hranice, za kterou by už společnost neměla ustupovat…