Krakistán

A věř, že fakt takový zimy byly. Pětadvacet pod nulou a třicet i víc cenťáků sněhu, tady na Moravě.
Užil jsem si i "uhelné prázdniny", nebylo uhlí, nejezdily vlaky, natož autobusy, nádherné vzpomínky.

Taky na to vzpomínám,zažil jsem dvoje uhelky.

Bych chtěla vidět ty mistry světa s trucky na ledě, praskající led apod. dívám se na ten pořad a klobouk dolů...

Stačí zajet teď na Lipno, tam se jezdí ledová ralye skoro každý rok.
Vždy tam nějaký mistr světa spadne do vody ještě když je led tenký a pak ještě minimálně jeden, až to začne tát. Jakmile se první mistr propadne a musí ho vytahovat hasiči i s autem, začíná na Šumavě jaro.

Jak která zima.
Ale v osmdesátých letech jsme si sněhu užili, jen co je pravda!
Ještě i v devadesátkách...
Já jsem tehdy jezdívala na kopec, kde se sníh jenom rozhrnoval (traktorem s radlicí) ale posyp se nepoužíval. Měli jsme řetězy: pod kopcem nasadit a hurá nahoru! Favoritem! Měla jsem (a stále mám) řetězy, které se zasunou za kolo, spojí a pak upevní na kolo z boku, popojedeš, utáhneš a jedeš. Je potřeba řetěz pořádně srovnat a za kolo jej zasunout tak, aby se jednotlivé řetězy nezamotaly. Když se to zamotá, je lepší řetěz vytáhnout, srovnat a hodit ho za kolo znovu. Chce to cvik. Ale když to nasazuješ denně, naučíš se to. Uměly to, samozřejmě, i mé děti. Kdysi jsme jeli v zimě do Poličky, po cestě, která se normálně udržovala ale tehdy cestáři zaspali. Pod Křelovským kopcem nás zastavovali policajti: "Bez řetězů dál nejezděte!" Už tam měli odstavené auto, brněnská SPZ a v něm čtyři "kravaťáci" se marně pokoušeli nasadit stejné řetězy, jako jsme měli my. Tehdy řídil starší syn. Já s dcerou jsme si vzaly každá jeden řetěz a syn popojel k těm "kravaťákům". S dcerou jsme vyskočily každá k jednomu kolu s řetězem v ruce. Kravaťáci se začali posmívat: "Co si myslíte, ženské, že to nasadíte?? To není jenom tak! Nám to vůbec nejde!" Nevšímaly jsme si jich a "hodily" řetězy za kola. Kupodivu!!! se nám to oběma podařilo napoprvé takže syn popojel půl metru a my řetězy dotáhly a upevnily. Hotovo. Dcera se s despektem podívala na "kravaťáky": "My vám to nasadíme!!" Věřila si... a právem - ZASE se nám to oběma podařilo na první hození (klika!) a řetězy jsme navlékly. Dcera byla pánem situace: "Fčil s tým krámem popojeď, ale enom půl metra!" Chlap vlezl za volant jako ovce popojel a my jsme řetězy upevnily, Dcera je poučovala dál: "Ujeďte tak 200 metrů a zkontrolujte to" Ešče to přitáhněte - takhle!! A nejezděte moc rychlo" Chlapi na ni čuměli jak myši na hada Smějeme se tomu ještě dnes, když si na to vzpomeneme. Občas je klika a aj baby zamachrujů