Krakistán

Když měla jedna z mých vnuček Laura pět let, byla s rodiči na dovolené v Egyptě. Po návratu zažila šok: její prababičku, se kterou denně byla, právě odváželi do nemocnice a prababička plakala a říkala své dceři (babičce Laury): "Irenko, nedávaj mňa do nemocnice, já tam umřu!!" (a opravdu tam zemřela). Děvčátko to slyšelo a bylo z toho dost špatné. Takže její rodiče uvítali, že ji na týden odtáhnu k mé pratetičce do Sedlece u Mikulova. Opravdu se to osvědčilo, Laurinka byla nadšená. Z domu jsme se první zastavili u Apollóna. Z parkoviště nebylo nic vidět. Prolezli jsme rákosím na břeh rybníka. Holčička se fascinovaně dívala na rybník.. Říkám jí: "Otoč se!" Za ní Apollonův chrám...Holčička doslova čuměla ale neříkala nic. "Laurinko, líbí se ti tady?" Holčička se vzpamatovala: "Já chcu mluvit s tatínkem!!!" Hrklo ve mně, protože jsem se v děcku fakt nemohla vyznat! Ale zavolala jsem synovi: "Laurinka s tebů chce mluvit!" Malá si vzala telefon a ani tatínka nepozdravila, rovnou na něj vyjela: "Tatínku, možeš mně vysvětlit, PROČ lécem na dovolenů taký svět letadlem, KDYŽ U NÁS JE TAK KRÁSNĚ???"
A bylo vymalováno
Večer jsme se ubytovali u pratetičky, navečeřeli jsme se a s přítelem si vzali na dvůr flašku, že si zakouříme. Jezdívali jsme k pratetičce často, byl to takový náš rituál - večer na dvoře... tetička chodívala s námi. Bydlela sama a ráda si popovídala, ty večery s ní byly opravdu krásné. Jenže tehdy nevyšel z domu nikdo. Ani Laura, ani tetička! Bylo mně to divné a šla je zkontrolovat. Tetička seděla v obýváku, u ní na taburetce holčička, vytáhla si vyšívání a tetičce ho ukazovala a povídaly si spolu jako staré známé. A to se před hodinou neznaly... tehdy jsme Lednicko-Valtický areál sice trochu prolezli, vzali holčičku na lodičku Janohradu a kočárem k zámku ale je tam toho moc. Nicméně Laura se do L-V areálu zamilovala a protože moje dcera se svými dětmi jezdívala k tetičce často, brávali Lauru s sebou..... tetička zemřela před třemi lety....