Krakistán

zase lžeš, ruská špíno, válku rozpoutal putin a ne Ukrajinci, zmetku prolhanej, zalez zpátky do putinovy prdele!
kdy budou volby v rusku, ty šašku?

NATO ani EU nikdy neanektovaly cizí území, nepřepsaly hranice silou a nepopíraly právo jiného národa na existenci. Když Západ použil vojenskou sílu, ať už v Jugoslávii, Iráku nebo Afghánistánu, šlo o operace, které lze a má smysl kritizovat – nikdy však nebyly vedeny s cílem vymazat danou zemi z mapy, zničit její kulturu, dosadit loutkovou vládu a prohlásit její obyvatelstvo za „umělý národ“. Právě v tom spočívá zásadní rozdíl.

Dalším klíčovým rozdílem je odpovědnost. Na Západě existují svobodná média, parlamenty, soudy a veřejná debata. Válečné zločiny, selhání a lži se vyšetřují, vlády padají, politici končí. Není to dokonalý systém, ale existuje. V Rusku nic takového není. Stát kontroluje média, opozice je likvidována, kritika trestána a válka prezentována jako „speciální operace“, při níž oficiálně neumírají civilisté – navzdory stovkám důkazů.

Západ také nikoho nenutí být „na jeho straně“. Členství v NATO nebo EU není vynucené, ale je výsledkem dlouhého procesu a svobodného rozhodnutí jednotlivých států. Tyto země se nepřidávaly proto, že by je někdo okupoval, ale proto, že se chtěly chránit před návratem ruské dominance. Rusko naproti tomu mluví o „sféře vlivu“, což je eufemismus pro nárok rozhodovat o cizích státech bez ohledu na jejich vůli.

Tvrzení, že ruská agrese je důsledkem rozšiřování NATO, tento kontext zcela ignoruje. Nejenže Západ Moskvě nikdy formálně neslíbil, že se NATO nebude rozšiřovat, ale především se tím překrucuje samotná podstata Aliance. NATO není impérium, které zabírá území silou. Je to obranný spolek států, které se do něj hlásí dobrovolně, protože mají historickou zkušenost s ruskou či sovětskou dominancí a chtějí se před jejím návratem chránit. Polsko, pobaltské státy, Česko ani další země nebyly „pohlceny“. O vstup požádaly samy.

Rusko mluví o „expanzi NATO“, ale ve skutečnosti jde o expanzi ruských představ o tom, komu co patří. Ukrajina je toho nejviditelnějším příkladem – země, která zažila Holodomor, desetiletí sovětské nadvlády, opakované zásahy Moskvy do své politiky a nakonec i krádež Krymu a válku na východě země. Ukrajina neusilovala o útok na Rusko. Snažila se zajistit si bezpečnost v situaci, kdy se její soused choval stále agresivněji. Popírat jí právo o tom rozhodovat znamená popírat její suverenitu.

Ruská agrese nebyla odpovědí na chyby NATO ani na údajné nacistické ohrožení. Byla důsledkem imperialistické zahraniční politiky, která dlouhodobě popírá existenci Ukrajiny jako samostatného národa. To není interpretace, ale fakt opakovaně potvrzovaný slovy i činy ruského vedení. Kdo tohle ignoruje, vědomě či nevědomě pomáhá udržovat lež při životě.

https://proboha.cz/magazin/spolecnost/nazory/julie-kaletova/2026/01/slysela-jsem-ze-zapad-dela-totez-co-rusko-a-to-me-nenechava-chladnou/#dop_ab_variant=1607610&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box&dop_vert_ab=1607610&dop_vert_id=int1&dop_req_id=et9evK6KcZe-202601181547&dop_id=269829389

sám bys měl viset, kolaborante, hned vedle tvýho milovanýho putina...