Nikdy to není věc psa, vždy majitele. Měl jsem 2 německé ovčandy.
První jsem si vzal z vojny, ta měla vojenský výcvik a vzal jsem si ji, když
jí byly 2 roky. Poslouchala na slovo a nikdy by bez příkazu nikoho nenapadla.
Umřela mi na rakovinu když jí bylo osm let, jmenovala se Jessica. Půl roku
před její smrtí jsem si koupil štěně (již jsem věděl, že je to s
Jessicou špatné), opět německá ovčanda (stejně jako Jessica dle PP
černá se znaky, moderní je říkat typ Rex), ta se jmenovala Agi (dle PP Agi
od Popelky). Jessica, ještě než zemřela mi ji pomohla vychovat. Agi, stejně
jako Jessica poslouchala na slovo, uměla to samé co Jessica včetně
odnímání potravy, odložení na střelbu atd. Agi zemřela ve 14ti letech,
padla na nohy. Život jsem jí prodloužil cca o 2 roky tím, že dostávala do
jídla Alavis 5. Nicméně opakuji, vždy je to výchovou a lidé, co neumí
vychovat psa, by ho neměli mít. Do roka musí pes zvládnout poslušnost atd.,
neboť první rok psí je v přepočtu 14 let lidských. A kdo to nezvládne,
těžko to zvládne v pozdějším věku toho psa. ,,Puberťák" je již potom
velmi těžce vychovatelný.