https://medium.seznam.cz/clanek/andrea-houdkova-vera-sosnarova-vezneni-v-gulagu-si-vymyslela-jeji-kniha-krvave-jahody-je-fikce-226233?utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=blogy.sznhp.box&dop_vert_ab=&dop_vert_id=&source=hp&seq_no=2
BÁBA JEDNA ULHANÁ 
Počátky příběhu: únos a život v „pekle“
Podle Věry Sosnarové ji v květnu 1945, krátce po konci druhé světové
války, sovětská odvlekla tajná služba NKVD spolu s matkou Ljubou Šímovou
(rozenou Melkich) a devítiletou sestrou Emilií z Brna na Sibiř. Důvodem měl
být matčin útěk z Ruska v roce 1922. Sosnarová tvrdila, že strávily 19
let v gulazích, dolech a kolchozech. Matka podle ní zemřela už v lednu 1946
na následky krutých podmínek. Sestry údajně čelily hladu, mrazu, těžké
práci i opakovanému sexuálnímu násilí ze strany strážných. Líčila
drastické scény: upalování vězňů ve stodolách, trávení jedem či
pohřbívání zaživa.
Do Československa se podle ní vrátily až v roce 1964 díky přímluvě
předsedy kolchozu, který je pustil pracovat do JZD u Znojma. Při odchodu i
příjezdu měly podepsat mlčenlivost, aby se vyhnuly opětovnému únosu. O
svých zážitcích začala Sosnarová veřejně mluvit až po roce 1989.
Výrazně se do povědomí dostala roku 2002, kdy požádala o odškodnění pro
oběti gulagů. Požadovala téměř tři miliony korun za každý měsíc
věznění.
Příběh rychle pronikl do médií i do školních besed. V roce 2008 vyšla
kniha Krvavé jahody, která Sosnarové dodala punc autentické pamětnice. V
roce 2018 ji Poslanecká sněmovna navrhla na medaili Za hrdinství. Ocenění
sice nedostala, přesto získala Cenu hejtmana Jihomoravského kraje.
Rozhodující zlom přinesla studie historika Adama Hradilka, publikovaná v
roce 2019. Na základě archivů z Česka, Ruska i Ukrajiny dospěl k závěru,
že Sosnarová nebyla vězeňkyní gulagu. Dokumenty ze Sverdlovské oblasti
prokazují, že od roku 1946 pracovala jako civilní zaměstnankyně v
metalurgických závodech na Urale, například v Nějvo-Šajtanském či
Nižně-Tagilském. Neexistuje žádný rozsudek, propustka ani rehabilitace,
které by věznění potvrzovaly, jak je běžné u skutečných obětí gulagu.
Hradilek nepopírá, že Věra Sosnarová neměla jistě lehký život, a to od
samotného dětství v Brně, byť i to bylo podle objevených pramenů poněkud
jiné, než sama pamětnice tvrdila. Historik v tuzemských archivech objevil,
že její matka Ljubov Melkich (po příchodu do Československa užívala
jméno Ludmila Šímová) žila ve 20. a 30. letech na okraji brněnské
společnosti, opakovaně byla stíhána pro podvody, potulku, krádeže či
ublížení na zdraví.
Na podzim 1940 požádala pro sebe i pro své dcery o říšské občanství
a začala spolupracovat s nacisty – doloženo je její udání sousedky pro
údajně hanlivé vyjádření o Hitlerovi, dotyčná žena okamžitě putovala
na gestapo.
V této diskuzi se objevují odkazy a příspěvky obsahující vulgarismy.
1
1
??? 
.
1
