Tady žije žena, prokazatelně znásilněná před téměř čtyřiceti lety
a stále se to s ní táhne jako stín, včetně psychických problémů.
Zatímco ten násilník si odseděl jenom pár měsíců, teď má čistý
trestní rejstřík 
, pracuje ve
státní správě 
a hraje
si na machra
to je fakt smutné, i když po čtřiceti letech by to měl člověk zpracovat... leda má ještě nejaký jiný problém.
Kyž jsme byly malé děcka, furt někdo se před námi předváděl a honil si ptáka. taky jsem z toho byla rozhozená...dnes se bere jako znásilnění když někdo obejme dívku kolem ramen či ji koukne za výstřih na prsa. Znásilnění je hnusné, ale ... život máme jen jeden, lidem se dějí různé hnusné věci, třeba jim zemře máma v pěti letech nebo nevím co...dospělost je k tomu aby se s tím vyrovnala a člověk dospěl.
Ona byla tehdy těhotná, zranil ji, přišla o dítě i o dělohu, Manžel
se s ní rozvedl, chtěl děti. Ona na pár let odešla do Prahy ale onemocněl
jí otec, vrátila se aby mamince a bratrovi pomohla. Teď se stará o maminku,
té bude letos 90 let (je o rok starší než byla moje maminka) a je to s ní
podobné, jako bylo s maminku Tvojí. Sice se střídá s bratrem (toho opustila
manželka hned při onemocnění otce) ale starost o domácnost leží na ní.
Její bratr si postavil dílnu na výrobu šindelů, takže oba pracují doma.
Dokud moje maminka byla zdravější, často jsem ji za kamarádkou zavezla.
Poseděla u ní, pomohla s krmením. Teď tam občas zajedu já, i když "teta"
mne už nepoznává a vyhazuje mne z domu, stejně jako ostatní lidi (včetně
vnoučat od vlastního syna).
Nevím proč se tak dobrým lidem jako jsou oni dějí tak zlé věci....
Lidova moudrost k tomu rika: "koho pan Buh miluje, toho casto navstevuje". Jelikoz utrpeni privadi cloveka k Bohu, pak je mozne, ze duse takoveho cloveka se rozhodla vzit si to bremeno vetsi, aby se dostala ve svem vyvoji co nejdale.
Možná se tím jen utěšujeme, aby to dávalo nějaký smysl. Ale kdo ví, na to nemá nikdo odpověď.....
To už asi má Alzheimera nebo nějakou demenci. Mojí mámu jsme taky vozila za kamarádkou nebo jsme ke konci kamarádku vozila za ní. ale i to bylo dost složité, protože kamarádka byla taky hodně sešlá. I když o hodně mladší než maminka. Ohledně péče o nemohoucí staré lidi jsme měla často zlé myšlenky. říkala jsem si, jak to bylo dříve? Kdo se o tyto lidi postaral když ti starající se měli vlastní povinnosti, práci, děti... jak to vlastně fungovalo? Vůbec si to nedovedu představit, jediná moje myšlenka je... že ti staří prostě tak dlouho nevydrželi. Třeba až tak dobrou péči nedostali. Málokdo jim čistil zuby, nebo jim je nechal zpravovat, museli jest jen nějakou kaši, dával jim mísu, vodil je na záchod, nebyly plenkové kalhoty. Jsem z toho furt zaražená...né žebych se nějak nemohla smířit se smrtí. To vůbec, jsme připravena zemřít a přeji dobrou smrt každému. Ale umírání (kromě klidné smrti ve spánku či infarktu) je tak úmorně strašné. Nějak to musím zpracovat.
Moje maminka zemřela před rokem, od Velikonoc už baly ležák. Vím o čem mluvíš ale nechci o tom psát veřejně...
Však píšu, že ty tresty je třeba pro nasilniky zpřísnit.
A taky přísně trestat ty, kdo si vše vymyslely. Řekněme A, musíme říct
B.
1
1