Když se někde ve virtuálním prostoru objeví fotografie Petra Pavla,
můžete si být jistí, že se pod ní během chvilky objeví bouře
žlučovitých a často pologramotných výpadů a lží. Je to přirozené,
podobně, jako když se hojí hluboké poranění. Česká společnost je mnoho
let těžce nemocná a tak musí vytéct ještě hodně páchnoucího hnisu,
než se rány začnou zacelovat a narovnáme znovu pokřivená záda. Ta špína
nestojí za velké rozčilování. Podstatné je, že tenhle chlápek dává
zemi naději v návrat mezi civilizované demokracie západního střihu.
Zadarmo to ale nebude. 
Předmět diskuze:
O politice i životě obecně.
Tady platí: „Quod licet Iovi, non licet bovi“, komu se to nelíbí, nemusí sem chodit.
„Přátelé jsou jako knihy v knihovně. Nemusíš mít mnoho, stačí ti ti nejlepší.“. (Antivaxery prosím o odchod na jejich diskuze.) .

