Rozcestník >> Politika >> Krudox Kruo

Kurňa, kdo ti dovolil zveřejňovat MOJE soukromí

https://www.facebook.com/reel/1001388635759350/?mibextid=rS40aB7S9Ucbxw6v

Majitel politického hnutí ANO ( akce nespokojených obcanů) . kde je mocí peněz arbitrem pravdy nafurt tento pan BABIŠ , by si měl uvědomit nebezpečí politického debaklu bo nespokojení občané se začínají probouzet ze snu , že bude líp , aniž je to bude bolet .
Zatím voliči ANO vidí jen neplnění předvolebních slibů , kvůli kterým musel být dokonce nezákonně navýšen státní dluh , který budou splácet nejspíš i děti současných voličů koalice .
Na tristní procentuální podpoře současné vlady se podílí i pragmatické spojení ANa , typu z nouze ctnost , se stranami marginálního významu, jako jsou motůrci nebo náckovsko kolaborantské hnutí T.Okamúry , jejichž vedeni vyměnila svůj volební program za pofidérní pocit moci byt ve vládě . Vsechna moc ve státě je však podřízena supervizí jediného muže a tím je pan BABIŠ . Vysledkem je vláda národní ostudy .

https://www.facebook.com/share/1B5zowv3x4/

Klid , všechno jde podle plánu .

Musíme se utěšovat tím, že jsme blbuvzdorný národ a přežijeme i Babiše. Tak, jako jsme přežili komouše. I když díky Babišovi "nám utíkají" i Pšonci

O preziti ani tak nejde, ale co to udela s moralkou!

To si musí každá generace vyřešit sama.
Když Mojžíš vyvedl Izraelce z Egypta, tak s nima 40 let bloudil pouští, až zemřeli všichni ti, kteří v Egyptě žili a zůstala jenom jejich děti. Izraelce totiž byli v Egyptě OTROKY a měli myšlení OTROKŮ: otrok musí jenom pracovat, sice těžce ale nemusí se přitom starat. Starost o každodenní živobytí je starostí PÁNA TOHO OTROKA. Když pán otroka nenakrmí a neposkytne mu spánek, tedy čas na zotavení, tak ten otrok udělá mál práce a brzy zemře, což je pro pána ztráta, musí jej nahradit. Proto každý otrokář své otroky krmil a poskytl jim místo na spaní. Když se otrok zbaví svého pána, je opojen svobodou ale ta svoboda přináší ODPOVĚDNOST SÁM ZA SEBE ČI SVOU RODINU. Najednou se otrok musí starat... a otrok to neumí...
Jsme stále NÁROD OTROKŮ, protože ti otroci, co volají po návratu OTROKÁŘE, KTERÝ JIM SICE SEBERE SVOBODU ALE NAPLNÍ HRNCE, nevymřeli. Dnes se lidé dožívají vyššího věku, 40 let nestačí.....

Znala jsem jednu zidovku, ktera prezila rusky gulag, pochazela ze Lvova a Rusaci ji zastrelili celou rodinu a ona ochromla na jednu ruku, byla z tech, kteri v Izraeli sbirali kameny a zvelebovali poust. Rekla mi, ze mladou generaci vychovavaji tak, aby se uz nikdy nenechala odvezt jako zvirata na porazku.... proto jsou mozna dnesni Izraelci neohrozeni a brani se...taky to trvalo, ale dnes se uz brani

Mne v Izraeli fascinovaly vojačky - mladá děvčata s kvéry všudemožně...pro­žili si svoje a nedají se! Prý když si někde budují nový domov, dřív než dům staví dětské hřiště. Aby děti získaly citový vztah k místu co nejdříve. Tomu moc dobře rozumím. K místu, kde jsem vyrostla, mám citový vztah dodnes. Pak jsem sice bydlela někde jinde ale ten vztah tam nebyl - věděla jsem, že jednou zdědím tenhle dům. Přišla jsem tady když mně bylo 40 a zvykla si, k vlastnímu překvapení, velice rychle. Možná proto, že jsem tady chodívala velice často už za svým pradědečkem - zemřel když mně byly 4 roky - ale já si na něj dobře pamatuji, měla jsem ho ráda. Pak tady bydlely "tetičky" - neprovdané sestry mojí stařenky. Protože vlastní děti neměly, vynahrazovaly si to na dětech a vnoučatech starších sester. Jenže jedna se odstěhovala k Poličce, druhá do Znojma a tak "tetičky" zahrnovaly láskou a péčí mne a mé sourozence. Vzpomínám na všechny s láskou a snažím se tu lásku k místu předat i svým dětem. Tak, aby milovaly "své místo na světě". Myslím si že se mně to podařilo.

Kdyz jsem poprve prijela domu, pocitila jsem takovy zvlastni klid na zahrade, kde jsme si hraly, stejne stromy okolo, v tom momente jsem si uvedomila , ze tam jsem doma. Jenze na zahradu uz nemuzu, lidi kolem jsou mi cizi...vsichni, ktere jsem znala, ziji jinde, nebo uz odesli..tak tam radeji nejedu. .to jsem asi pocitila ty koreny..

Moje maminka zemřela, v lednu to bylo rok. Od té doby jsem na rodném kopci nebyla. Ani nemám potřebu...

to preboli...vet­sinou..